Když mámy usychají...

...*

*

pripravila ma o slová*

city dolující, ještě žes to napsala tak úsporně, síla..

smutné...*

Ach tak typický obraz z nemocnic a domovů důchodců... Smutné. A dobře napsané. dědEd

mala toľko, čo ja teraz - 44 - už je tomu 22 rokov*

Háber - ty jsi mne rozplakal...Tvoje máma byla opravdu šťastná matka.

to mi je jasne, som rad, ze som sa vratil*

Víš, Stano, nejsmutnější volání není to, kdy dítě volá matku, ale to, kdy matka volá své dítě ve chvíli, kdy už nedokáže být soběstačná...žádná sestřička neumí takové volání ukonejšit.

keď zomierala mama, sedel som pri nej tri dni a tri noci - na tretiu noc ma poslala rodina domov sa vyspat, tak som siel, len co som zavrel doma oci, pocul som mamu ako krici moje meno, v momente som bol hore a bezal som do nemocnice. Bolo po polnoci, kym som sa dostal na izbu, vratnik ma nechcel pustit, presli ti hodiny - spolubyvajuca mamina mi povedala: kde ste boli, mama Vas doteraz dve hodiny volala - potom mama otvorila oci a spytala sa: Stanicku? Tu som, povedal som jej. A uz ma od jej postele nik nedostal, kym neprisla teta - mamina sestra a povedala mi: Stanicko, chod von, mama nemoze zomriet, ked si pri nej. Tak som vysiel z izby po dvoch dnoch a mama vydychla naposledy. Nechcela tak urobit predo mnou...

Slíbil, že si ji v pondělí vezme domů...nevěřím tomu.

Všechno je pravda, co napsali ti, co tu byli přede mnou. Báseň krásná, výborná - a na řízku fakt nezáleží... :-)****

Působí dost drsně a nelaskavě v tomhle 'vyjmenovaném' měsíci. A ani nezamrazí; spíš probudí otázky (zda není nastaveným zrcadlem).

Je paradoxem, že často mámy, které nikdy "dobrej řízek" nepřipravily jsou svými syny milovány. TTT

Výborné!