comedia dellete

Zaznamenáníhodný způsob reprodukce své vlastní roviny poetického avantgardního směřování. Obrazy se sice zdají být poněkud zavádějící, ale beze zbytku využívají takových prostředků jako jsou změny proporcí a odrámování nefungujících vizuálně statických prvků. Dílo je svým způsobem statutárním zjednodušením v podobě klasické středostavovské frašky, ve které poetická logika nahrazuje realismus navzdory náznakům fragmentů určitého dějového prvku a zbytněle narativní význam symbolů a globálů, jejichž obsahem je zřejmě cosi jako narážka na lidskou imaginaritu, nezapře své skutečné formalistické podhoubí. Možná chybí něco jako práce s výpovědní dynamikou, z čehož mohou rezultovat situace, kdy čtenářské soustředění musí být permanentně ve střehu. Teoreticky by měl takovýto neustálý útok na jeho smysly mít nejspíše laxativní účinek, zde se to však překvapivě příliš neprojevuje, přičemž důvod je zřejmě v celkové esteticky hnilobně jednotící podobě textu.