Starej sprosťák

Manžel sedí na gauči. Do bytu vchází manželka.

Manžel: Čau píčo, jdeš nějak pozdě.

Manželka: Pozdě možná jdu, ale neřikej mi píčo.

Manžel: A jak ti mám teda řikat? Čůráku? Nebo ty starý prase?

Manželka: Jmenuji se Jana. Nebo jsi už zapomněl?

Manžel: Jana je pěkně hnusný jméno. Tím tě podarovali tvoji povedený rodiče. Ten starej zahnilej řiťopich s tou vyhnilou kundou na výmlat.

Manželka: Nebuď sprostej.

Manžel: Najednou ti to vadí. A když spolu šukáme, tak ti musim do ucha šeptat, že si stará děvka a vojetá mrcha.

Manželka: To je něco jinýho.

Manžel: Jak něco jinýho. To je úplně to samý.

Manželka: To neni to samý. A už se o tom nechci bavit.

Manžel: Jo tak ty nechceš? A co by si asi tak chtěla? Asiata nebo tři nadržený černochy?

Manželka: Nebuď na mě zlej. Nebo se odstěhuju k tatínkovi.

Manžel: Toho starýho řiťopicha sem netahej. Stejně si tvojí matku vzal jenom kvůli tomu aby to svoje řiťopíchání zamaskoval. Ty ses vůbec neměla narodit. Teplomilové děti mít nemůžou. Tak daleko ještě věda neni.

Manželka: Odcházim do ložnice. Tohle dál nehodlám poslouchat.

Manžel: Jestli si myslíš, že tam za tebou přilezu, tak si na pěknym omylu, radši si ho budu do smrti honit v koupelně.

Manželka: A já co tam pořád tak dlouho děláš?

Manžel: A co tam asi tak děláš ty. Ty pičomrcho.

Manželka: Sprchuju se, debile.

Manžel: Sprchuješ se a celá sprcha zaražená v kundě. To známe.

Manželka: Ty hajzle, tys tam namontoval kameru.

Manžel: Neser. (dává jí facku)

(perou se)

Manžel: Drž hubu. (pokládá jí na gauč a strhává jí šaty)

Manželka (stahuje mu kalhoty a roztahuje nohy): Ty starej sprosťáku, jak já tě nenávidim.

KONEC