PS /Valenciennes-Versailles/

/Trhaná chvíle, trhaný poklad

antikvariátu – jediný výtisk anglicky a k tobě i do Alžíru kousek

alespoň v myšlenkách/

/Noční cestou jsem promýšlel absurdno

prázdné i plné dálnice

zbytečné – a tedy proto takové?/

/V Louvru jsem viděl bílé plátno

úžasem´s  mlčela

Pro svou prázdnotu absurdní?

i oni mlčeli/

/U bouquinistů jste probírali stránky a cosi

miloval jsem tě a mlčel a zíral do Seiny

odcházeli jste a já to věděl

a vteřiny před cílem, kdy jsme měli být sami

Procházela jsi a už jste se loučili/

po řece plul parník a vlny

most stál, vrhal stín – i domy

a sochy a letěla kachna a vaše slova doznívala

Napil jsem se vína a neotočil hlavu

proč bychom vlastně měli být spolu

vaše francouzská slova doznívala a Seina byla

bylo ticho

/U třetího vítězného jste byli zas vy i já

 - našli jsme se, jen oni neodešli -

pohádali jsme se a já ti poprvé rozuměl

nebyla´s s nimi ani se mnou v tu chvíli

a Archa svítila mě i jim i tobě/

/V kavárně za svítání -úplně spolu- jsme psali pohledy s Notre Damem

„Z Paříže zdraví Tereza a Vojtěch

Není to absurdní?“

Byli jsme unavení /

/Ráno jsme dojeli do Versailles a sochy a fontány

byly zakryté zelenou plachtou proti korozi

a když nás kdosi pozval na pivo

poprvé jsem slyšel angličtinu, ale neposlouchal a psal domů

že ne, že nepřijedu

že už mě nebaví rozumět/

/Šla jsi na záchod:

s tichým merci jsem se vrátil do zahrad

Camuse odhodil do křoví a přitulil se k soše pod plachtu/

Cesta k tobě byla dovedena ad absurdum