Nikdy nekončící výkřiky do tmy ...z posledních

..tak mi pobledlo,
a brzo chcípne...
až vidim každičký to volání
nás,
prázdnejch řádků pro každýho,
těch míst pro vůni okamžiků
čerstvě upečený lásky,
a že se do nás vejde
jako nic
vidim,
jak pobledlo mi,
snad že už tiše chcípá,
temno za okny
příštích let.

Každou
z cest ke svý hvězdě
dál tak moc dobře znám,
a věru vím,
že nic mi vznešeného na nich není
a nebude,
že jen vznesou se s ozvěnou a shoří,
ty mé obrázky s plánky,
a je mi dnes tak milé nic,
všeho toho
co už jsem tu zažil a zažít mohl,
že víc asi nikdy nezapomenu,
ba i zůstanu němý ke své noci,
a ona 
zmizí.
...