Myslí, že myslí

Do jisté míry se to celé vzpírá jakékoliv možné interpretaci, natož mé. Ačkoliv je směřování děje (od nikud tamtéž) plojharovsky nejasné, zdálo by se, že verše v rytmu patologické neprůzračnosti říkají méně než mohou. Hrozivé už nehýbat se doslova vpíjí rozstříhanou strukturou, přílišně spoléhající na pochybnou montáž hesel a poetických dedůtklivostí, až na obnažené kosti uměleckého přediva. Nevidím v tom však ani za mák důležitosti, vyčlenění aktivních interakcí z textu a jejich zpětná revokace vůči skutečnému, (v tomto konkrétním případě) neexistujícímu přesahu básně, odsouvá text z vod přirozené dvojznačnosti do uměleckého podkroví o dvou polámaných stoličkách.