Zeď mezi pokojem a městem
Na kanapi sníh
Pár k sobě poskládaných kvádrů,
několik rozvržených míst.
Jinak byt ztratil smysl.
Šifra trubek
se samozřejmostí vhání mráz
karma je skleslá.
Vzepřu se nohama ve světlíku
a vystrčím hlavu ven.
Ohnuté hřbety domů.
Tramvaje utíkají
A někde v té šedobílé kaši ty.
Zařizuješ.
Se samozřejmostí.
Jako ty trubky.