Pole leží natažené
Jako kůže sebevraha.
Stará škola, fara a houf stromů
vyhnívající zub mezi
Imprem, Hornbachem a podnikatelským barokem.
Nejsi hodná.
S nevinnou tváří šlapeš po zádech
aby ta cesta byla hladší.
Rozumíš všemu a s pochopením
to ničíš.
Přidáváme do kroku.