Show Zachariáše Degna

Nechali mne vystoupit naposledy před popravou. Dostal jsem jeviště. Celé jen pro mne. Rekvizity připraveny, místa v sále jsou obsazena do posledního. Přišli se podívat na vraha.
Dámy a pánové, přišli jste se podívat na něco jedinečného! Prosím, zatleskejte nejdříve mé krásné asistence! Má krásný… úsměv, že?
Dámy a pánové, proč tu dnes jste? Předvedu jedinečný kousek přeměny mrtvého ve svobodnou hmotu. Vidím jak vám září oči. Jak to chci provést? Sál je obklíčen policií. Venku čekají speciální jednotky a jak vidíte já jsem spoutaný jak na nohou, tak na rukou. Přesevše se mi ale podařilo přesvědčit kapitána, aby mi byla zapůjčena zbraň, samozřejmě bez střeliva, která je pro navození atmosféry a tedy i výsledek naprosto nezbytná.
Nyní bych poprosil jednoho dobrovolníka z publika. Žádný zájemce? Nebojte, horší než nyní to nebude. Správně, jen se smějte, nejsme na pohřbu. Lucie, přiveďte jednoho z dobrovolníků sem na jeviště. Dobrý večer, doufám, že se bavíte. Jmenuji se Zachariáš Degn. Vaše jméno?
Petr Martinec.
Přivítejte Petra. Velký potlesk prosím.
Petře, mohl byste se prosím posadit sem na tuto stoličku? Děkuji. Dámy a pánové, Petr sedí k mé osobě zády. Mimochodem, nevadí, že Vás oslovuji jménem Petře? Ne? Děkuji. Moment, jen k Vám doskáči. Můžete mi kdyžtak tykat. Já sem Zachariáš.
Petr.
Velký potlesk dámy a pánové. Zpět na svoji značku. Petře, podívejte se prosím, že před Vámi není nějaké zrcadlo nebo cokoli, čím byste mne mohl vidět.
Nic tu není.
Děkuji.
Dámy a pánové, co nyní uvidíte? Mnozí si jistě všimli terčíku, který je umístěn za mnou. Na tento terč já zamířím, poté vystřelím a ihned se na značce, která je umístěna na zemi před židlí, na které sedí Petr, objeví jakási svobodná hmota. Žádný strach, Petře, nijak nikoho neohrozí.
Nyní ke zbrani. Lucie, můžete mi ji podat? Dám… promiňte musím si odkašlat. Omlouvám se. Cely jsou chladné a člověk se snadno nachladí. Dámy a pánové, nyní se ujistěme, že zbraň opravdu není nabitá. Je jednodušší způsob, jak to zjistit, než přiložit si ji k hlavě a zmáčknout kohoutek? Neděste se, je to ČZ75, to je celkem spolehlivá zbraň. Navíc si dovolím se jako první podívat do komory jestli zde není umístěn náboj. Je to v pořádku. Natáhneme – cvak. Natáhneme – cvak. Natáhneme – cvak.
Sebe jsem přesvědčil a doufám, že i vás, že zbraň nabitá není. Myslím, že můžeme přejít k číslu samotnému. Petra jistě už bolí zadnice od té nepohodlné židle. Je mi líto, produkce lepší nesehnala. Rozpočet je omezený. Slíbil jsem, že můj majetek po mé smrti připadne státu. Přejděme, ale konečně k samotné akci. Prosím ztlumit světla. Ne zhasnout, ztlumit! Děkuji. Světlo pro Petra a velký potlesk. Světlo pro mne. Dámy a pánové, voala!!!!

Sálem prolétla ostrá rána. Diváci sedí přikováni k sedadlům. Někteří ječí, někteří omdlévají. Těžkooděnec do mne pálí ze své brokovnice gumovými projektily. Bezvládné tělo Petra leží na zemi. Na značce, kterou jsem připravil. Lucie pláče a ječí. Už nemá krásný ani úsměv.



Chtěl bych v našem pořadu přivítat pana Zachariáše Degna.
Jste velice kontroverzní osoba, která navzdory tomu, jak se proslavila, je na televizní obrazovce vlastně již podruhé, což myslím není zcela běžné.

Ano. Před nějakou dobou jsem se objevil v jednom pořadu na konkurenční televizi. Tenkrát jsem ale nebyl ve svěrací kazajce připoutaný na židli, která je přišroubovaná k podlaze. Navíc na mě nemířili zbraní.

Podmínky se bohužel změnily na úkor Vašeho pohodlí. Věřím ale, že tato opatření chápete.

To jistě. Nemám výhrad.

Divákům, kterým snad unikl Váš poslední čin, si ho dovolím připomenout. Bylo Vám povoleno jedno veřejné vystoupení jako vlastně vaše poslední přání před popravou. Na toto vystoupení se Vám podařila získat střelná zbraň a Vy jste na konci své exhibice před všemi lidmi v sále chladnokrevně popravil člověka.

A přesto jsem zde.

Ano. Jak se Vám podařilo získat náboj do zbraně?

Jak jistě víte, mé dopadení byla velká senzace a po pořadu odvysílaném v televizi se mnou mnoho novin a časopisů dělalo interwiev. Slíbil jsem jednomu spoluvězni, že pokud mi sežene náboj té určité ráže, tak že jeho příběh dostanu do novin a pokusím se ho obhájit. Vybral jsem toho vězně, u kterého jsem věděl, že kšeftuje se vším možným.

Chcete říct, že jste se běžně mohl stýkat s ostatními vězni?

To ne, jen občas jsem byl „vypuštěn“ mezi ostatní na dvůr. Dali mi myslím deset minut. Řekl jsem tomu muži co má říkat až se náboj bude snažit získat. Měl chtít alespoň slepý. Takový mi bohatě stačil. Předpokládám, že šel za některým z hlídačů. Měl mu normálně říct, že ho potřebuje na rozpoutání zmatku. Jeden slepej náboj přece nikomu nic neudělá.

Co měl za ten náboj nabídnout?

Jména těch co připravují tu „ránu“ a kdyby to nestačilo, tak peníze. Mám po světě poschovávané slušné částky.

Co kdyby se ráže, kterou jste chtěl, neshodovala s pistolí, kterou jste na vystoupení dostal?

Řekl jsem si o celkem běžnou ráži. Byla tu velká šance, že to vyjde.

Co kdyby ale nevyšlo?

Byl jsem připraven improvizovat. Uvažoval jsem o rozbití hlavy dobrovolníkovi. Uškrcení by asi nevyšlo, jelikož by mě dost rychle sejmuli. Přinejhorším bych byl za hlupáka.

Hlupák, to je slovo, které jsem ve spojení s Vámi ještě nikde neviděl ani neslyšel.

Máte pravdu, určitě bych něco vymyslel.
(smích)

Jak se Vám vůbec podařilo přemluvit věznici, aby Vám dala pistoli?

Šlo to víceméně hladce. Šel jsem za vedením a řekl jim, co přibližně chci podniknout. Splnit si sen a předvést jeden trik, který jsem se naučil za mlada na jevišti v divadle. Pak tedy i co k tomu budu potřebovat. Nechtěli o tom slyšet, tak jsem jim dal neodolatelnou nabídku. Své peníze. Je to pár miliónů korun. To se vždy hodí. Je to tedy v různých měnách, ale oni by si s tím poradili. Den nebo dva jsem čekal na vyjádření. Nakonec souhlasili. Ale jen pod podmínkou, že budou dodržena velice přísná bezpečnostní opatření. To mi nevadilo, jelikož já už byl připraven.

Opět se zeptám, co kdyby na to nepřistoupili?

Ale oni museli. Média mi vybudovala image slušňáka (slušného vraha) a navíc jsem jim vlastně dal peníze a byl jsem ochoten přistoupit na vše. Měl jsem velice málo požadavků. Nemohlo to nevyjít.

Takže peníze řídí vše?

Ano, je to bohužel tak. Někteří lidé ale díky tomu mají celkem pohodlný život.

Proč jste se to vůbec rozhodl podstoupit?

Co konkrétně myslíte?

To vystoupení a zastřelení člověka na pódiu.

Nebylo to úplně zastřelení. Jeho hlavou neproletěl žádný projektil. Ve chvíli, kdy jsem se na něj prudce otočil a zmáčkl kohoutek jeho hlavu roztříštila tlaková vlna.
Proč jsem to udělal? Viděl jsem soutěž Britský talent a byl jsem zvědavý, jestli by i zastřelení člověka mělo úspěch. Myslím, že to úspěch byl. Žiji a jsme v televizi. Co víc chtít jako důkaz?
Abych nebyl špatně pochopen, ta soutěž v základu není špatná. Někteří lidé si splní sen a to je dobře. Já to jen pojal jinak. Znáte mě.

Říkáte - stále žiji. Jak si to vysvětlujete? Podle prvního rozsudku po Vašem dopadení jste již měl být popraven.

Tomu vděčím vlastně právě tomu, že jsem zabil toho chlapíka. Doktoři si vynutili pozorování mé osoby. Můžu si ještě pár týdnů pozorovat celu a čas od času pokecat s psychologem. Člověk se alespoň nenudí.

Otázka, která bude zajímat myslím hodně lidí. Chystáte se v blízké době někoho zabít?

Ne, přísahám, že nyní nic neplánuji.

A propo, jak jste dostal náboj do zbraně? Když jste ji divákům předváděl, jistě nabitá nebyla.

Kouzelník své kouzla neprozrazuje, ale budiž. Nejsem kouzelník. Náboj jsem měl v ústech. Ve chvíli, kdy jsem si odkašlával, jsem ho vyndal z úst a při natahování pistole jsem ho vložil do nábojové komory. Jednoduché.
Pokud ještě mohu, oni se přišli podívat na vraha. Co umí takový člověk navíc? Lidé svedou všechno, jen si za tím jít. Takový vrah se jen nebojí třeba i zabít. Děláte show pro vraha. Všichni už jste dávno uvnitř mrtví, tupí. Jednoho jsem osvobodil. Nemůžete se na mne zlobit. Trestat mne. Jsem společnosti prospěšný. Kdo ví, třeba tu nejsem naposledy.
Jsem celebrita, víc než Bůh.

Dámy a pánové, pan Zachariáš Degn!

---