Honzík

ten kterému se zabili rodiče, když jeli z dovolené u moře

Vysoký strop,

S kopulí z ticha,

Mrazivý hrob

A jeho šestiletý pán.

 

Život je bez podob,

Však tma je jen zdánlivá,

Bůh ten zavřel oči,

Ten už se nedívá.

 

Hvězdička na rameni,

Ta moje malá,

Možná svítí nad hřbitovy,

Ale na mě pořád mrká!

 

Čekám každé noci,

A stává se,

Že nevyjde,

že kolem plují jenom temné mraky.

 

Pak sedávám na posteli,

Ne už ji nevyhlížím,

už na ni nečekám,

jen přemýšlím o naději.

 

Jsem trochu smutný,

Že nepřišla,

Tu tečku na obloze vystřídaly

Kroky deště.

 

Ale víte miluji vítr,

Za oněch nocí,

Kdy nemůžete usnout a

On si nedá pokoj,

 

žene se kolem tak prudce!

 naráží, píská

a ševelí

žene tátu a mámu k mé posteli!

 

Ohýbá stromy,

Točí se ve vírech,

Ševelí,

Nese mou mysl nad hroby.

 

A mé tělo přikryje peřinkou,

jakoby ve větru byli

I tatínek

s maminkou.    

                                   Kvidovi k svátku 31.03. 2008 0:10

---