Rolník z 12. století

Bída je hrozná ale odvážných činů si lidé cení ať jste bohatí či chudí!

Byl jednou jeden rolník,
ve dvanáctém stoleti,
byl bez peněz a bez dětí.

Ty peníze i s půdou,
mu jeho král již vzal
a odněj slyšel slov jen pár
"Táhni o dům dál".

Teď rolník ztratil ženu,
už neměl proco žít,
čekal jen na vhodnou chvíli,
jak život ukončit.

Věděl že i jeho přítel,
už si život vzal,
udělal to prý i s chutí,
než by kat ho sťal.

Popraven měl být jen za to,
že co jíst neměl,
a tak proto okrad kupce,
co přes les s vozem jel!

Jak připravit se na svoji smrt,
to rolník nevěděl,
ale potom přišla zpráva,
že nepřítel jde na sever.

A král zbrojit začal,
prý on se bude bít,
a rolník byl naverbován,
království své bránit.

Když odcházel tak jeho žena,
plakat začala,
a i když už nebyl vidět,
tak mu mávala!

Tak nastal ten bitvy den,
a rolník v první řadě,
nevěřil že nepřítele,
porází tak hravě.

Začla bitva,
krev stříkala,
byl slyšet jen křik,
rolník věděl že v zebíjení,
nesmí polevit.

Věděl totíž že král jeho,
má hrozně krutý zvyk,
kdo na kolena jenom padne,
po tom střelí šíp.

A tak rolník umíraje,
když měl v srdci kopí,
řekl to co jenom málo lídí,
dnes asi pochopí.

"Padnul sem dnes pro krále,
co mi všechno vzal,
ale za něj já se nebil,
já bil se za svůj kraj.

---