SKALISKO

Scénář:

místo děje:
-Čertova stěna
na Vltavě

období:
- pozdní léto,
zamračená obloha,
před deštěm.

postava:
-starší žena,
sportovně oděná,
na zádech batoh.
Stojí na skalisku,
které trčí nad srázem.
Nebezpečně se kymácí.
Vytahuje z batohu laptop
a otevírá ho. Drží jej
v natažených rukou
a zvedá k zamračené obloze,
přitom říká:                                                        "až sem, můj kamaráde jediný,
                                                                           jež připravil jsi mne o všechny volné hodiny,
                                                                           přinesla jsem tě,
                                                                           bych pohřbila s tebou své sny i vidiny.
                                                                          
                                                                           Jakoby otázka z tvých kláves zněla?"
                                                                           "Proč?"
                                                                           "Chci mít tě tady,
                                                                           ve vodách Vltavy,
                                                                           kde sama ležet spálená bych chtěla, 
                                                                           až přijde čas,vysypou popel můj,
                                                                           tady, na balvanů těla."
                                                                                                                                                                                                                                                                                             
Ztěžka slézá po srázu dolů k řece.
Chvílemi odpočívá,otírá si čelo.
Vypadá velmi unaveně.Je rozhodnuta
laptop hodit do řeky,roztříštit ho
o kameny, které jsou rozesety
po celém úseku řeky. Naříká:                        "běda mi běda,
                                                                            znečistím životní prostředí,
                                                                            snad pokutu nikdo mi nedá,
                                                                            jsme tu sami,milený!
                                                                            Není nám při loučení,
                                                                            nikoho třeba."
Vtom uklouzne na skalisku,
které začíná bičovat déšť
a padá i s laptopem dolů,
drásá si tělo o skálu
a zakrslé stromy.
Dopadá až na dno srázu,
do řeky a zůstane viset
i s kusem notebooku v ruce,
na jednom z balvanů,
napůl ponořená do vody.
Je zle potlučená,
vlasy i obličej se jí zbarvují
krví, která stéká z rozbité
hlavy.Šeptá tichým hlasem:                             "ach můj milený,
                                                                               tak to vidíš,
                                                                               osudy naše o kameny se tříští,
                                                                               umíráme spolu,příteli jediný,
                                                                               už nás nikdo nerozdělí.
                                                                               Spojeni jsme navždy."
Žena umírá.
Její postava zůstává ležet
zpola na kameni,
zpola ve vodě.
Bouře vrcholí,
do stromů bijí blesky.
                                                                              
Tím scéna končí.