Životní utopie

V parku na lavičce sedím,
přemýšlím, co udělat dál?
Přes slzy v očích, do světel lamp hledím,
už jen sním, o někom, koho bych si přál.

Přichází vzpomínky, pravda v nich,
tvrdá pěst, co chrání svůj sen.
Odchází naděje, daleko v očích hlubokých,
přichází dalš nepovedený den.

Kapičky deště, stékají po tváři,
bubnují do světel vysoko nademnou.
Pokaždé uhasnou, pak zase zazáří.
nechtějí odepsat mou iluzi nadějnou...