Diktát :o)

Bylo to psisko jako rukavice, s žabíma očima a na tenkých nožkách, jež titěrně zvedalo, jako by věčně zábly. Do jeho staré, pitomé hlavy se nevešlo nic jiného než jméno Pucínek a vědomí, že udělat loužičku je věc, která se trestá.

Jednou se za rachotu hromů protrhla nebesa a těžký, hučící příval se vylil masivním proudem. V té chvíli se pískové nádvoří zámku změnilo v žluté jezero, jež se s jekem horské bystřiny řítilo do parku, kde vyrývalo hluboké strouhy.

V tu chvíli capalo psisko ze schodů. A když vidělo pod sebou to boží dopuštění zátopy, počalo se třást a nahrbilo hubený zadeček v pokoře kajícného a doznávajícího hříšníka:

“Pane, potrestej mě, to já jsem udělal tu velkou loužičku.”