Večírek na koleji

Těžko říct, proč jsem tam vlezl,

do malého pokoje na studentské koleji

s nábytkem po strejdovi Husákovi

a kobercem barvy hovna.

Na posteli seděl smrdící vytáhlý typ

s děravými ponožkami

ševelící o Heideggerovi,

kterého vytáhl ze zástupu matematických tabulek.

Vedle něj malý šišlající Slovák

/už to svádělo k lítosti/

rozprávěl o kilech,

která zvedá třikrát týdně v posilovně.

Z počítače olepeného

dávno trapnými nálepkami

hrál otřesný redneck metal

a o patro výš kdosi hulákal Klíd!

Hvězdou večera byl blonďák

v bílem svetříku a bez kožních vad,

zvěstující jemným barytonem

svou zálibu v mojitu a in-line bruslení.

Všichni viseli očima

na dokonale průměrné blondýně

s obličejem barokního andílka,

která se smála čemukoliv

a sem tam si mohli sáhnout.

Pilo se sladké moldavské víno

z hořčičných skleniček.

Já si přihnul své skotské z flašky,

vytratil se po anglicku,

a venku v zimě pod hvězdami

potlačoval neodolatelnou chuť zvracet.