Oto nemůžeš přijít?!

začínám si myslet že samostatně

nezmůžu nic světabalného

můj fotřík prodělal mý věno na kurzech

-má příliš nové znalosti-

a místo známostí cos k smrtinezdolného

vzpomínám jak se bráním v borech

šupito prostor --- můj toreadore

své sudety ti lačně dávám

však nejsou na prodej --- jsou přechodem

od eu-fórií až k bolehlavám

o tom až čas rozhodne --- zdali bude

chytrý Horákleitos od z nova chlívky uklízet

a vidět rudě až na žíly zla

neb do mých útrob bude vpalovat povrchy z nebuněčné iluze

že nebudeme zatraceni vespolečně --- však jeden po druhém

a nadýmat se bude -to v každém případě-

panpsýchou Evropána Herr Normál Mac Normalovič Macho

a my to nevychytnem --- tak jako loď co čaj a kávu

dovezla do jakéhos přístavu

kde plísní v žocích plní

své vůně zprvu exotické na producentsky zcela netvorné

Oto! Nemůžeš přijít? Jsem jaksi vychrstlá…

kéž touha mi tvé brány boří až v braniboří   zafouká

dvě písně smělých vichřic

ne příliš samostatná přes roztržený výstřih --- děje se

až svatá vůle volů

volky nevolky směrem vpřed

dvoukolák úpádí neustále – naposled

jsem naložená v láku pochyb

můj prostor je realitou nečasově plochý

jsem bojovná až vzdávám šířit svoje horizonty

a zužuji se v prvomájný průvod

hrdliček léta k lizu nepozvaných a spících u vod ---

nuž přátelé --- barbaři dosud nevycválaní

přeskočte moje prahy --- jak tohle znám

někomu z vás se můj dům zalíbí

a já budu opět vděkem věčná