Odcházení

Venku se budí nový den

přináší včera netušené

já se jen dívám z okna ven

jak vítr spadlé listí žene

Ještě včera tu pršelo

padaly slzy smutku z nebe

kéž by se Bohu zželelo

všech, které jejich duše zebe

Vadnu a hynu s podzimem

i moje duše okorává

co zbude z nás, až pominem

jak sluncem sežehnutá tráva

Říkám si s panem Gellnerem

snad je tam přece někdo v nebi

snad přece někdo, po kterém

chtít můžem přežít…

 Bože……...

… že by?