Zkrat

Zkrat
Na město se pomalu snášela podzimní noc, přinášena na křídlech větru studenějšího než za dne. Ten však svou potemnělou družku každou chvíli opouštěl, aby se mohl snést do prázdných ulic a pohrát si s padlým listím. Proháněl jej ulicí sem a tam, jak se mu zlíbilo, plnými doušky vychutnával absolutní moc nad jednotlivými lístky. Dvojici doprovází věrný přítel na podzimních akcích - déšť, sic jen slabý ale o to romantičtější. Čas od času se na ulici mihla kočka či auto. Lidí k vidění moc nebylo, přeci jen, kdo by se dobrovolně procházel za silného větru a mrholení nocí? Avšak výjimka potvrzuje pravidlo.
Zpoza rohu se vynořila silueta nějakého opravdu silného jedince nebo snad páru? Blíží se, ano, je to pár a docela jim to sluší. Míří k parku. Usedle oblečená hnědovlasá dívka je zavěšená do tmavovlasého mladíka, přičemž mu něco vášnivě šeptá do ucha, sledujíce kapky deště uchycující se v jeho vlasech. On jen s úsměvem pozoruje její tvář, zvláště rty. „Je tak krásná, asi ji opravdu miluju,“ pomyslí si mladík a zastaví dívčino vyprávění polibkem…
„Další hnusnej den v tomhle debilním městě!“ pomyslí si muž sedící na lavičce v parku, odplivne si, potáhne z cigarety, načež se rozklepanou, promrzlou rukou snaží rozdělat skleněnou láhev. Ta se vysmýkává z ruky a padá na chodník. Zvuk tříštění skla je následován spoustou nadávek. Muž rychle začne prohledávat kapsy ve snaze najít nějaké peníze na další alkohol. Najde však jen kapesní nůž a posmrkaný kapesník. „Kde teď kurva seženu prachy?!“ pomyslí si. Pod nedalekou lampou se objeví dvojce. Hlavou muže na lavičce se mihne myšlenka zločinu. Rychlou chůzí vyrazí k páru, po cestě odhazuje cigaretu. Dech se zrychluje…
„Dej sem prachy, potřebuju je víc než vy!“ křikne na mladíka, ze vzdálenosti asi dvou metrů. „Dělej, kurva, já to myslim vážně!“ Dech dosahuje maximální frekvence. Mladík sahá do kapsy. „Určitě bere mobil a chce zavolat chlupatý!“ probleskne hlavou, útočníka. „Já tě varoval ty šmejde!“ s těmito slovy muž sahá do kapsy pro nůž. Bod. Bod. Parkem se ozve dlouhý dívčí výkřik. „Ježiš, já kretén, co jsem to udělal, ale může si za to sám, já chtěl jen prachy.“ Prochází hlavou čerstvého vraha. „A ty drž hubu“ křikne na dívku, se strachem ve tváři, krčící se u těla jejího přítele. Další zkrat. Bod. Bezvládné tělo dívky dopadá na předchozí oběť. Z dálky se ozývá zvuk přijíždějícího auta. „Proboha! To jsou určitě poldové!“ vrah odhazuje nůž a strká ruce do kapes obětí, hledaje peníze. Dívka u sebe nic nemá, mladíkova peněženka je křečovitě svírána mrtvou rukou. „Ten parchant mi chtěl vážně dát prachy, co jsem to udělal!“ poslední pozůstatky logického myšlení se vytrácejí z hlavy násilníka. Pouští peněženku. Hnán panickým strachem ze svých skutků utíká parkem. Před ním se objevuje silnice, nereaguje běží dál. Tříštění skla. Tělo vraha se kutálí po silnici, hnáno energií nárazu. Z policejního auta vylézá policista: „Já ho vůbec neviděl, vletěl mi tam.“ „Já zavolám na stanici.“ Odpovídá druhý s jistou panikou v hlase…
„Kdy se konečně polepší?“ zeptá se vítr noci, pokračujíce v jejich pravidelné pouti nebem.

---