Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠutry k mání
Autor
Rákos
Zřícenina na vysoké skále. Červené cihly opršené a ofoukané od větru tak, že stačí jenom do nich strčit a ony se rozpadnou na červený prášek. Díry po trámech připomínají zdivo středověkého hradu, stejně jako provázanost cihel s kamenem a nekonečně vysoké stropy končící oblohou. Mohlo by to docela dobře být feťácké doupě, ale neuvědomuji si tady ani papíry, ani krabice od vína, ani střepy - snad pro nepřístupnost mých snů, do nichž není tak snadné proniknout na lecjakou lacinou slavnost, nebo proto, že je skála příliš strmá, aby se na ni dalo vylézt bez stoprocentního úsilí. Nevnímám ani teplotu, ani barvy ani žádné jiné vlastnosti, kromě intenzivního procítění vlastní přítomnosti. Ležím v poslední místnosti a ta se kolébá nad propastí. Nemám odvahu vstát. Nemám odvahu se pohnout. Nicméně každý pohyb je stejně smrtící, jako příjemný. Toužím vyskočit, říct, že je to všechno nesmysl a přestavět tohle místo na svoji nedobytnou pevnost. Místo, kam se lze vrátit. Místo, odkud lze vyjíždět a dobývat. Přebudovat absolutní riziko na největší jistotu . Nebo odejít pryč. Vrátit se do lesů pode mnou. Tam někde schovali cestu, kterou jsem přišel. Moji cestu. Cestu, která byla dlouhou dobou uspokojením i cílem.Deštivou, úzkou horskou asfaltku pod jehličnatými stromy. Nekonečnou, i po smrti pokračující stejným způsobem. Proč? nedokážu si představit nic lepšího. Vítr. Začalo foukat a sólo mezi prázdnými stěnami mi nepřidává na klidu. Zděná stavba na skále se přece nemůže takhle kymácet ! Aspoň se odplazit ke kraji a pomalu slézt dolů zpátky a pak se někam vydat, jenže už nesnesitelná bolest téhle představy znamená, že je jednodušší se o cestu roztříštit pádem. Možná kdyby jí někdo dal jiný smysl. Možná kdybych se stal někým jiným. Možná kdybyste mi dokázali, že moje cesta nebyla absolutně plná, uzavřená a všeobjímající. Možná mi ukážete jinou cestu ? Přišla jsi jistým krokem po vratké podlaze. Uřícená stojíš nade mnou. Projela jsi mojí cestou za čtvrt hodiny svého cyklistického závodu. Blížíš se a všechno najednou získává jistotu. Usmívám se.
1.
bloumal jsem po ulicích a zkoušel trochu vzpomínat
aby bylo co s časem a tak ale vzpomínání kouše
ve třetím poschodí a ve dvě ráno pod odpadlým kusem
studu na hajzlu bez dveří zpíval někdo ochraptělým hlasem
že musím dál ale že je to bída
a poznal jsem lou reeda
a slíbil mu že pudu
spad jsem dolů ze schodů a poblíž betonovýho
rezervoáru na živou vodu stála slečna fakt hezká dle mýho soudu a s děravým kyblíkem v ruce vypadala tak směšně když brečela že si
nemůže nabrat
a že musím dál a potáhnu svou vinu
poznal jsem karolínu
prej není slovo návrat
a velkoměsto svítilo abych neviděl hvězdy
ale jinak nebylo vidět vůbec nic kromě odpadků
u popelnic před kostelem ze kterýho mě vyhodili
protože jsem smrděl po cigaretách a to se neslušelo
a tak jsem šel dál a asi to mělo smysl když poznal jsem tvý tělo a svou mysl jenže potom se mi z toho všecho chtělo
zeblít a pak zdrhnout z toho zavšivenýho místa
a zavšivenýho času a zavšivenýho sebe
a tak se asi nepřidám k tomu jásajícímu zpívání
a půjdu dál za krví co teče do kanálu
a v bahně a maximálním žalu
si
úplně
pomaličku
sednu
na zem
...
2.
Když rozsvítí se světlo do tmy tak to zabolí
Když soukolí se nemaže a skřípe
Když namaže se někdo v blízkém okolí
a do okolí bez okolků rýpe
(jo a když nechodí se celej půlrok do školy ! )
Pak
přijde světýlko poznání.
Procitnutí z dlouhé a temné nevědomosti
Blik !
Když ponožky za vanou mrtvolně zavanou
A to to ještě není celý
Když zavanou i pod postelí
Tak je to fakt v prdeli.
Budu je muset vyprat.
3.
Trochu chladné přivítání
Říkám
Má dálnice
Má paní
Dál nic
Povídáš
A tak se potácíme
Dál a nikam
...
Ruku v ruce s Tebou
Nezanikám
4.
(KlávesNí)
Jsem drsnej.
Jdu.
Nekompromisně za cílem.
Přes mrtvoly.
Pálím za sebou mosty.
Neohlížím se.
Bješte my s cesti!
Byl jsem upozorněn na některé nedostatky předchozí věty,
nemohu je však bohužel opravit. Vyrval jsem z klávesnice tlačítko
backspace.
5.
(nekOuKej tam)
Zrcadlení na zdi
Zrcadlení na stropě
A stopa po tobě
na prázdné návsi
Tisknu si dech na skle
na čelo
Zrcadlení na zdi
Té protější
Pode mnou projelo
Poslední Taxi
pro chléb svůj vezdejší
Zrcadlení
v
doutnající vůni očekávaného zázraku
Vrať se !
(teď zmizelo)
...
Vánoce
6.
Zavinutý v kádi
Zavile se kláti
klátivě se vinou
nálevem
a na levém břehu za úžinou
stojí kamarádi
a plynou
a pádí
a stojí
a plynou
a pádí
Zběsile
stojí
a za vinu ti platí
vinou
prominou?
neprominou ...
a komu to dneska vadí
když
zavinutý v plenkách
zavinutým vinou
nechal v
kádi
víno
...
?
...