Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stinnými kordony zapomnění

06. 09. 2001

2864

Autor

Petula

A proto doufám v reinkarnaci…

Nespoután zářit

každý touží

Daň z daní času platíme

Pod jeho tíhou

v zem se hrouží

co svému mládí dlužíme

Stinnými kordony zapomnění

pryč, stále pryč

všichni spěcháme

Touhy, sny, skutky, skutků snění

v troskách

za sebou necháme

Čas tepe do nás

cvalem letí

Vždy stále houšť a rychleji

Chcem dohnat

děti našich dětí

po své zarostlé koleji

A cesta naše?

Proč už končí

a proč nevede do ráje

Noci, tmy sklízíš do obočí

Do tváře

co už tichá je…

Až přijdou konce

našim snahám

Také my padnem k zástupům

co předcházely

našim nohám

v tom nekonečném výstupu

No, vzhledem k tomu, že už jsem Ti říkala, jak já pohlížím na reinkarnaci.... mě tohle dílko nikterak radostně nepovznáší. Nějak na mě v něm doléhá tíha času ;o) ! Ale větička "...noci, tmy sklízíš do obočí..." se mi strašně moc moc líbí!!!!!