Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Ten den byla k večeři krupicová kaše.Já ji měl rád se skořicí,ty taky, jen ségra s kakaem.U sousedů svítily hvězdičky v oknech,protože bylo po vánocích...A pak si pamatuju ty tůje,byly vysoké a lehce zasněžené,vítr z nich sfoukával bílé chmýří...koukalas na mě zpod obočí a já věděl,že zas něco chceš,že bude výcvik..chtělas mě převychovat.Chtělas ze mě mít chlapa,nebo psa...-pak ses mi za to omlouvala..-ale..co já schytal ran..proč jsi byla taková?-Copak jsi nedokázala pochopit,jak moc jsme pro sebe důležitý?.Copak ti to nedocházelo,že to tak nemusí bejt pořád,že třeba pak už nebudem takhle blízko,den co den...pravda,časem ses ovládla,řeklas mi to,že to tak nechceš dělat a nechalas toho.Ale zlá jsi byla stejně,pořád. Bylas taková,kdykoli jsi nemlčela...-pravda,co já tě zažil,viděl jsem tě pořád mlčet.Bála se svých vlastních slov?-Věděla,nebo tušila,jaký bodou mít dopad,když je vyslovíš,bála jsi se sama sebe,ne jiných(jiných taky,dost)).Neuměla jsi nic z toho,co jsi vždycky chtěla umět,ty jsi vlastně chtěla umět všechno ataky jsi pro to nechtěla moc dělat..možná jsi neuměla..tvoje nedokonalost tě přiváděla k zoufalství....a napadlo tě někdy..přemejšlela jsi někdy vůbec,krom těch tvých subjektivit a sobeckostí,kterých jsi byla plná,jak je to s druhýma,kolem tebe,myslelas někdy na mě,opravdu upřímně,co potřebuju,co bych chtěl,kdo vlastně jsem...-já se v sobě taky nevyznal..-tak proč jsi mi nepomohla,proč jsi se nesnažila,se mnou,rozplétat ty myšlenky,co se nám pocuchaly?Žes nebyla snad moje vlastní,..tak jsi se chovala..-a já byl o dost mladší na to,abych to takhle uměl rolišovat.Všichni jste pro mě byly o kousek výš než já ..a já se držel, sotva..kousku prostoru,na odpočívadle času,co tu zbyl...teď bez ohledu na to,že se to nakonec propadlo..znáš ten pocit z těch schodů na Gorkáči,v tom starým domě,kde jste první rok měli polygrafii,...víš,že ty stínované pastelové (nebo jen v tužce)kresby na stěnách dokonale dokreslovaly ten propadající se prostor..- divila ses,že takové věci jsou tady vystavené ,které naplňovali* tvůj pohled na umění....divila ses tomu,co se tady děje...bylo to silný kafe.. ptala ses někdy,co já?Víš ty vůbec,co já jsem v Praze zažil?Víš,že já jsem ji nenáviděl?-Proč ses nezeptala,aspoň kolik co stojí,..jestli jsem si vybral dobře..proč jsem ten učňák dodělal,narozdíl od tebe,i když jsem byl dysgrafik a do hlavy mi nic nešlo,přestože jsem v ní neměl nikdy to,co ty....-Já myslel na přátelství,co se mi nedostává,na naše,co se pro tebe denně trápí,na tátu,jeho malé závislosti..na trosky lidí po ulicích..holuby a jejich trus..po našich památkách...na Hlavní nádraží a jeho "skvosty".......tys znala jen bláznivou Markétu,o který jsi věděla jen že ji má rád ten tvůj,co bys ho nejradši snědla...ty hladovko... Já ho měl kdysi rád,ale pak se mi všechna hudba slila do kvílení elektrickejch kytar ,třískání do kláves a bubnů a činel..,do řevu,když v srdci to vře ,tvrdej rock,tak to bylo moje...poslední.Všude na stěnách jsem je musel mít..,jako tys měla Báru Basikovou,s barevnýma stínama,co se tak děsivě k tobě nehodily,když sis nahodila make up dle jejího vzoru.Evča,tvůj idol,co tebou pohrdala od samého začátku,pro tvoje ponižování se(nemělas ji ráda,ale zdála se ti zajímavá,chtěla ses pokusit o nějaký takový vztah..,bylo to k ničemu,o ničem,skončilo to brzy..-nikdy ses neuměla spřátelit,protože jsi vlastně neměla nikoho ráda,jen sebe,tedy tak zvláštně))-ta ti řekla,že vypadáš příšerě a že Báru Basikovou nesnáší....bylo ti to snad i doopravdy líto..ale to ponížení,to hlavně..nenapadlo tě,že se ponižuješ jen sama?--Napalo tě,ano,to je ten správný výraz pro tvá"osvícení"-Tebe vždycky něco napadlo,nikdys o tom nepřemýšlela,šla jsi do toho po hlavě-s heslem"já to tak cítím"-Ale...cítila jsi vůbec něco,krom toho věčného průvanu v hrudi..a v očích A já byl sám...myslel jsem ,když jsem tě tenkrát bránil,že to pocítíš a taky že pochopíš,co ti chci naznačit.Byl jsem sám..a tys pořád jen utíkala za neexistujícími vztahy..láskou,co nebyla opětovaná..já byl vosk,co jsi cítila,když jsem tě vodil za ruku,abys nespadla,.....byl jsem mladší o pět let..a chtěl ti toho tolik říct..a cítil se tak malej.....
Písmák