Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

třeba to tak někde je

18. 05. 2009

1590

Autor

/Markéta/

nepřítomný pohled dívky v modrých květovaných šatech mrazil zahradu do kořenů

slova jí vycházela z úst jen šeptem a pohybovala se pomalým bojácným krokem

pojď, nabízela jsem jí vždycky ruku, projdeme se támhle pod jabloně

a první úsměv narodil se za dva měsíce

vidíš, jak je to tady krásný...jakoby zvonily zrovna v kostele Anděl Páně

7 názorů

:-( Ale no tak Zdeni! Podle mne je to jinak skvělá metafora. Ten motiv nepřístupné dívky, která až po dvou měsících naprostého úsilí vydá úsměv je více než dobrý(ba naopak pro mě okouzlující). Tak proč řešit jestli klekali nebo klapali o Velikonocích nebo v adventě, atp. že?