jazatostojim: určitě by stálo za to poslat oněm pánům avízo, tenhle tvůj ošklivý a také ošidný zlozvyk začíná být poněkud chucpe. Jinak další kolo diskuze nemělo za svou osu tvůj text (a co jsi nám jeho prostřednictvím toužil sdělit), ale terminologický spor. Mnoho povyku pro nic je tu v 99% případů, takže se tím není třeba příliš rozrušovat ;o)
Pánové sleduji se zájmem váš odborný rozbor toho, co tím chtěl básník říci. Ale tak jako je vaším právem kritizovat mohl bych si já snad osvojit poslední slovo. Škoda že tu není více názorů. Takto mi to připadá poněkud jednobarevné. Pokud někteří škarohlídi řeknou, že není co komentovat, pak předchozí snažení musím pokládat za mnoho povyku pro nic. Ale snad se shodneme v tom, že ošidný v žádném případě není škaredý, tedy ne ošklivý. Ba naopak, ošidný je právě proto, že je hezký a jedinec při něm ztrácí půdu pod nohama. Tolik ke slovu "ošidný". Pokud jde o další cupování (neznám vhodný slovenský význam, snad by to šlo přes angličtinu : cupovat = criticize harshly/ violently) budete mít jistojistě další příležitost.
Neposuzuji tvé dojmy z onoho verše, které mohou mít rozličné příčiny, ale to zda "ošklivý polibek" logicky je či není oxymorón, tj. protimluv, významové spojení dvou kontrastně rozdílných, opačných věcí.
Na rozdíl od vařícího ledu pak polibek nepochybně může být i ošklivý a jako takový může případně padnout na smějící se ústa. Nevidím důvod proč ne, není totiž žádná významová ani časová souvislost mezi oním smíchem a ošklivostí polibku. Dotyčný se třeba mohl smát dříve než si uvědomil onu ošklivost, smích je navíc jednou z reakcí na stres, strach či úlek... atd.
Pomiňme teď nakolik je oxymorón čili protimluv tropus nebo figura, resp. výhradně básnický prostředek. Pomiňme zákonitou lexikalizaci všech těch mnohými pysky a časem ožužlaných věcí. I v případě, že by to byl škaredý, tj. ošklivý polibek, neviděl bych na tom nic zvlášť oxymórního - byť je polibek projevem minimálně vnějškově pozitivního vztahu a priori není nikde řečeno, že musí být hezký... a třeba k takovému mrtvému citu, vařícímu ledu nebo březinovskému svítání na západě to má v každém případě hodně daleko.
Avízo, hovoříš-li skutečně směrem ke mně a stojíš o odpověď :o)
Mimochodem nevidím na tomto textu nic poetického, do kontextu básně jej dosazuje vlastně jen grafické odsazení do veršů (resp. řádků, které předčasně končí zprava ;) a jeden vcelku chatrný rým. Takovými věcmi, zvlášť máš-li skutečně nějaké významně lepší, je škoda zahlcovat veřejný prostor, k těm se má člověk vracet sám.
...slawek : Historikové praví, že kapitolu dějin lze uzavřít, posuzovat a pojmenovat teprve s odstupem času a s určitým nadhledem na uplynulé období. Tím chci mimo jiné říci, že bych tě nerad odradil od dalších kritik, než se s úspěchem prokoušeš mými dalšími geologicko-poetickými sedimenty k lepší minulosti.
Co se týče právě tohoto textu, je "historická miniatura" moc hezký eufemismus. Nicméně tvůj překlad "pro ostatní" je mylný. Ptát se na to, co tím chtěl básník říci, jsem neměl v úmyslu; to je s přihlédnutím k absenci jakýchkoliv trop či figur, a tedy i tajemství, které by jejich prostřednictvím mohlo vzniknout, více než zřejmé. Ptal jsem se po důvodu publikace takového textu. Co si od toho slibuješ, že se stane?
... možná ano, možná ne. Pro ostatní ... s tím se setkáváme už od dob Cesty do hlubin študákovi duše v podobě hlášky: "Co tím chtěl básník říci". Ale to se týká spíše supermoderních útvarů než historických miniatur.
posledný: roztomilé, sám se důvody svého tvrzení nepodělíš a mě z nich úporně zkoušíš? Navíc, já jsem neřekl tak ani tak... a vůbec ne směrem k tobě - ptal jsem se autora. To je věc, která zajímá zase mne, tvé tužby po dialogu (tak jak ho vedeš) to nejsou.
No jestli to má něco do sebe...a možná že jo...tak jsem na to taky nepřišel.
#posledný: svým způsobem velice zajímavý myšlenkový pochod, ale bez komentáře...
A nemělo to tam zůstat, na onom útržku papíru?
Písmák