Noční můra

Ve smrkovém lese, kde srnky se popásají,

ve smrkovém lese, kde cítím vůni jehličí.

V tom hlubokém lese opředeným tajemstvím,

v tom hlubokém lese, kde pavouci sítě spřádají.

 

Přesně tam já nejraději bloudím,

tam myšlenky nechám volně plout.

Tam do mechu v depresích se hroutím,

tam mám svůj temný kout.

 

Do nosu vůně stromů mě píchá

a vlhkost lesa mě pohlcuje.

Má deprese s prázdnem se míchá

a bublání potůčku mě uklidňuje.

 

Zpěv ptáků mě k spánku ukonejší

a jemný vítr mi přivane sen.

Není nad klid a ticho zdejší,

než otevřu víčka už krátí se den.

 

Spěchám než tma les úplně přikryje,

pozdě však jest.

Černý šat už noc lesu navlékla,

strachem dlaň svírám v pěst.

 

Bojím se tmy a chladné noci,

snad se den brzy k životu probudí.

Tu v dálce tiše zavyjí vlci

a vlastním dechem se skoro udusím.

 

Konečně je jitro,

probouzí se den.

Ufff to bylo strašné,

zas ošklivý sen.

 

---