Asul, Dwymlechský Vlk V.

Poslední, co ucítil, byl hrot dýky, jenž se mu zavrtal pod žebra.

Asul vpadl do sálu a způsobil tak nevýslovný zmatek. Všichni na něj zírali v němém úžasu. Paní se zarazila, oči rozšířené strachem. Vlk nevypadal tak, jako když ho posílala do zbrojnice. Nyní působil dojmem, jako by byl ještě větší, než ve skutečnosti. Jeho oči se proměnili ve dvě ledově chladné studny, svaly měl naběhlé a žíly vystouplé.

" Tak jsem tady," zakřičel Asul," a hodlám si to užít."

Těch pár Hadů, co zde setrvalo jako tělesná stráž, nemohla Asulovi konkurovat v jeho bojovém šílenství. U pusy se mu tvořila pěna, děsivě řval a mával zbraněmi. Jistým hodem přišpendlil nejbližšího Shintu ke zdi a druhému zasekl do hlavy sekeru.

" Ráááá !!!!"

Zlomený tesák se zanořil v břicho posledního. Palácová garda, čítajíc osm rozklepaných mužů, neudělala nic. Asul se zachechtal a vydal se vzhůru k trůnu. Cestu mu zastoupil magicus, který ho předtím vyléčil. Už během pohybu začal recitovat kouzlo a jakmile došlápl na první schod, vyslal jej proti Vlkovi. Hučící blesk se však odrazil nepatrný kousek od Asula a neškodně udeřil do stropu.

" Co...," zabrebtal překvapený magicus.

Asul koutkem oka postřehl známou siluetu malého mužíčka, oděného v hnědý hábit a hromadu kožešin. Usmál se, odhalil špičáky a chytil magika pod krkem.

" Ungh," vydralo se staříkovi z hrdla, pak chvíli klepal nohama, až nakonec docela ztichnul.

Paní se schoulila na trůně a pozorovala Asula svýma nádhernýma očima. Ten zdolal posledních pár schodů a stanul před královnou.

" Paní, doufám, že jsem vás moc nepolekal ?"

Paní vydechla a svraštila obočí.

" Dala jsem ti šanci, Vlku. A ty jsi ji zahodil. Nechám tě popravit"

Asul zařval smíchy a plácl se do stehna.

" To bych od vás nečekal, humor v takové situaci."

" To nebyl vtip Asule. Počkáš zde do příchodu mých stráží a necháš se dobrovolně odvést. To je rozkaz !"

Vlk zavrtěl hlavou a jeho ruce vystřelili kupředu. Sevřeli se na krku paní z Ken, jen proto, aby vzápětí rozdrtili hrdlo a se zakřupáním zlomili páteř. Královnino tělo sebou párkrát škublo a tiše se svezlo z trůnu na kamený schod. Všichni, kdo byli v sále, vykřikli hrůzou a zděšením. Asul spokojeně mlaskl, strhl z trůnu hedvábí a polštáře a obnažil trvdé dřevo pod ním.

" Hej ty," křikl Asul na jednoho z vystrašených sloužících," přines mi moji sekeru."

Sluha vyskočil a, přesto že se třásl strachy, doběhl k ležícímu Hadovi, v jehož hlavě byla zbraň zaražena. Bylo z ní vidět jen konec čepele a topor. Chvíli s ní zápolil, až se mu ji podařilo z mrtvoly vyprostit. Lemem rukávu ji očistil od kousků mozku a krve, vyběhl po schodech a stanul před sedícím Asulem. Vlk ho pozoroval studenýma očima.

" Dej mi ji."

Sluha zaváhal. Náhle sevřel rty, zvedl sekeru a rozmáchl se. Asul, zrozený s instinkty válečníka, mu vrazil pěst do břicha. Muž se zlomil v pase a toho Vlk využil, chytil ho zepředu za kazajku a jediným pohybem zápěstí mu znovu ukořistěnou sekerou roztrhl hrdlo od čelisti po hrudník.

" Chcípni. Bastarde," zasyčel obr a hodil sluhu vedle mrtvé královny. Muž ještě pár okamžiků kopal nohama a marně se snažil zastavit proud unikající krve.

" Ještě někdo chce umřít ?"

Nikdo se neozval. Asul usedl zpět na trůn a pohlédl na magicuse, nenuceně se opírajícího o jeden ze sloupů.

" Co ty tady ksakru děláš skřete ?"

" Jdu tam, kam můj pán. Není jiné volby," odpoveděl trpaslík.

" Dobrá tedy, postav se mi po boku, jako správný rádce !"

Teď se Asulův pohled přesunul z mága na mladého šikovatele palácové stráže.

" Ty, vojáku, pojď blíž," řekl vlídně Vlk a složil prsty v klíně.

Velitel váhavě popošel ke schodům, kde se zastavil, snad v obavě o vlastní život.

" Tak. Učiním ti nabídku vojáku. Poklekni a přísahej mi věrnost. Nechám tě žít. Odmítni a zemřeš.

Muž okamžitě padl na kolena a svůj meč nabídl směrem k Vlkovi.

" Přísahám, že budu věrně sloužit. Můj meč je váš pane."

" A co vy ostatní ?"

Jeden za druhým, ohýbali válečníci kolena, chápali se mečů a přísahali věrnost.

" Kapitáne, posel se ještě nevrátil. Jaké jsou rozkazy ?"

Sir Anka Irwen, kapitán hradní posádky, zachmuřil tvář.

" Vrátím se zpět,se mnou půjde třetí a osmá řada. Zbytek vyrazí s tebou ke kasárna ve městě. Chci lučištníky na vnějších zdech. Princ Wessen už musí tušit, co se tu děje. Určitě postrádá generála své gardy," Anka si dlaní uhladil chochol na přilbici," chci pět set mužů u kasárna, pět set na hradbě a dalších pět set kdykoliv připravených vyrazit ! Zařiď, aby tomu tak bylo Lyame. Máš mou důvěru."

" Rozkaz."

" Poručíku Robley."

" Ano veliteli ?"

" Jdeme zpět do trůního sálu."

Dvacet Askellských vojáků, v čele s vůdcem Anke Irwenem,stanulo u brány do hlavního sálu.

" Kde jsou Hadi pane ?"

Anka pokrčil rameny :" Zřejmě uvnitř, královna se asi necítila zcela bezpečně. Owele, Patriku, otevřete je !"

Dvě řady vkráčeli do sálu. V tu chvíli se jim naskytl nejstrašnější pohled jejich života. Na zemi před schody ke trůnu ležela v kalužích krve chladnoucí těla tří Hadů. Mezi sloupy se krčili sluhové a konkubíny, příliš vyděšení, než aby utekli do bezpečí. A na samotných schodech ležely dvě mrtvoly. Jedna v prostých šatech, druhá oděna v nejjemnější hedvábí, na prstech prsteny, na rukách náramky, šaty poseté diamanty a kapkamy krve. Anka zkřivil rty a odvážně kráčel dál. Na trůně seděl ten, jež ještě ráno byl jen zajatcem s vidinou vlastní popravy. Křížem přes kolena měl položenou sekeru a u jeho nohou se válela uťatá a znetvořená hlava královny.

Asul je přivítal s úsměvem.

" Zdravím vás. Pokud jste přišli za královnou, tak vás bohužel musím zklamat. Utrpěla závažný šok a z toho všeho dění nějak ztratila hlavu," Vlk se zasmál vlastnímu vtipu.

Kapitán zvedl ruku a muži tasili meče. Asula obklopil kruh jeho vlastních stráží, odhodlaných položit za něj život.

" Co to má znamenat šikovateli, okamžitě skloňte zbraně a přestaňte klást odpor !"

Mladík zavrtěl hlavou :" Je mi líto pane, ale vaše rozkazy nemohu splnit. Mým pánem a vládcem je on."

Kapitán se překvapeně podíval na Asula a jeho ruka klesla k boku.

" Vládcem ? Vždyť zabil naší královnu, musíme ho zajmout a popravit !!"

Náhle síní zadul poryv větru, plameny loučí se zamihotaly a rozehrály na zdech hru světla a stínu. Anka se zarazil, neboť na pár úderů srdce zahlédl v Asulově stínu cosi děsivého. Temnotu, černý prapor a armádu v zbrojích, ukutých z noci. Viděl hořící města, poražená království a muže-obra, který jel v čele drancujících hord. Ten muž měl Asulovu tvář, z hlavy mu však trčely dva obrovské zahnuté rohy. Jeho vlasy byly dlouhé a mléčně bíle, vlající vě větru, jež sebou nesl pach války a smrti. Ten muž se na něj podíval. Podíval se na něj !! A jeho úsměv odhalil řadu bílých špičáků. Tak náhle jak obraz přišel, i zmizel.

Kapitán zavrávoral a jeho muži sklonili zbraně.

Asul povstal z trůnu a zahrozil sekerou.

" Poklekněte na kolena před Asulem Gain-Laaenorem, synem Laaena, mocného z mocných. Jsem vaším pánem a vy jste moji. Jak v životě, tak ve smrti. NA KOLENA," Asulův démonický hlas je strhl k zemi.

Kapitán Anka sklonil hlavu a zašeptal :" Král Vlk."

Ostatní muži jeho slova opakovali, až všichni křičeli jedním hlasem.

" KRÁL VLK. KRÁL VLK. KRÁL VLK !!!"