Jak nám zobák...

Vedle mnoha dalších věcí nám zanechali totalitní normalizátoři i dosti zdevastovanou hovorovou češtinu (spisovná se už tak snadno nemrzačí). Tady musím podotknout - a je to jen můj dojem - že Slováci, ač měli skoro stejné podmínky, si na svou řeč dbali více. Ale - pravím - je to jen můj dojem. Čeština je řeč bohatá, že se jí může vyjádřit každý děj, každý záchvěv citu... a ještě ji někteří samozvaní tvůrci obohatili o myriády zkratek, jejichž význam dík té četnosti byl někdy neluštitelný a o podivně vykonstruovaná nová slova a sousloví.

Příklady to demonstrují nejlépe : docházkovost, odporazitelnost, nadplánovanost, bylo lze se dozvědět, že „bude uskutečněno provedení vyhodnocení soutěžení v uklízení". Představte si, že "bylo zjištěno a konstatováno, že bylo prohospodařeno, což nebylo vyšetřeno, ale bude zaprotokolováno"... udělejte si malé cvičení a zkuste ten nesmysl aspoň trochu zlidštit. Zevšeobecnily a zmnožily se výjimky, cokoli se dá napsat jakkoli : kondensát i kondenzát, inserát i inzerát, div, že také není vedle uzeného i usené. Nevím, jestli je toto zrovna nejlepší způsob, jak modernizovat (modernisovat) jazyk.

Nastala obroda, snad nastane i v jazyce. A půjde dál, třeba až tak daleko, že ve společnosti se bude mluvit stejně, jako v jedné půvabné, veselé pohádce Jiřího Marka, řečí vázanou, jazykem ozdobným, prostým drsných výrazů a pokud nějaká se nějaká drsnost vloudí bude interpretována s elegancí. No a pro tento případ jsem tu již přichystán se svým minikurzem pro ty, kteří zpočátku budou obtížněji hledat vyjadřovací prostředky na opačném konci jazykového spektra, daleko od slangů a vulgarismů.
Jak na to ? Není to ani těžké, ani jednoduché. Je to jako se vším : když to člověk umí, tak je to brnkačka. Nejlépe se vždy osvědčila metoda schola ludus, škola hrou, škola praktickými příklady. Jak nám zobák... Mám hlad. Slangem kupříkladu (možností je více): Něco bych zbodnul. Socialisticky realisticky : Přivítal bych nějakou malou recepci. Vázaná řeč má taky dost možností : Mocná příroda mně velí sednout k vepřo-knedlo-zelí. U jídla se říkává Dobrou chuť! a slangově (promiňte) nažer se!, ale »vázaný« řečník pronese tuto sekvenci: Dobré chování mne nutí popřáti Vám dobré chuti. Slangové : „Jdu s pískem", případně spisovné "Jdu na malou stranu"... může vtipálek nahradit slovy „jdu kamsi s čímsi"... a člověk společensky na výši použije spojení : „Kamsi chvilku někam zmizím, vylít vodu tělu cizí", nebo „Výborná je Vaše káva, užitek z ní má i tráva"! „Jen ať pokračují hody, jdu se zbavit trochu vody". Čeština má skutečně na víc, než na to, k čemu byla donedávna používána. Ke žvanění, neboli „K řeči bezobsažné, nabubřelé dosti, dobré jen k zastření skutečnosti".

Teď se dostávám k okamžiku, kdy mohu vynechávat spisovný střed a srovnávat jen extrapolární formy : výrazy slangové a nové znění. A je to tu : Nelži ! překládám : „Zadrž! slov řek jsi dosti. Však o jejich pravdivosti můžem já a moji hosti mít úspěšné pochybnosti" ! Nebo rozhořčené To je blbec ! jde vyjádřit třeba takto : „Je mi líto toho pána! Kdyby co dá jeho hlava měla býti jeho strava, nedožije ani rána". Odsudek „Vejtaho !“ se dá interpretovat : „Dost snadno pozná tě i malé děcko, všudes byl dvakráte, o všem víš všecko!" či „Víme, ženám málem jsi jediným králem, neber si to ve zlém - k šípku s tím tvým žezlem."

A jsme zase o kus dále. Po těchto několika ukázkách již sami umíte přeložit novou řeč do stručného významového obsahu, základu : tak takové „Kam kráčím teď poznat není těžký, tam kam chodil i císař pán pěšky!" jistě správně přeložíte a větu „Nedám-li si sklenku moku, pohasne mi jiskra v oku" pochopíte určitě správně, jak oznámení, že dotyčný jde na frťana. Řekne-li někdo v restauraci druhému „Seď na břehu místo v šenku, zde nechytíš ani mřenku!" je to rybář a dostal ponaučení, že ušetří peníze dvakrát : za pití, které nevypije a za rybu, kterou nebude muset koupit. Zklamaný houbař jistě bude informovat kamarády „Stoupám strání vzhůru v doubí, jsem skoro až u nebe, jestli tady rostou houby, tak daleko od sebe!" Není co překládat. Je to skoro stejné, jako když sportovní fanda vyřkne o diskutovaném hráči : „Pepa? Ten když běží hřištěm, travou, bariery zašumí : levou kope hůř, než pravou a pravou nic neumí!" - prostě má obě nohy levý, něco hrozného ! Za Pepu lze dosadit Novák, Čudla, Gagan a podobně.

Jistě jsou Vám jasné možnosti, cíle, výhody i úskalí tohoto stylu. Jestli se mi povedlo uhádnout příští vývoj a budete-li hledat poradnu, vzpomeňte, kdo první...
A jestli je to mimo ten očekávaný vývoj, no co, nikdo si na to ani nevzpomenete, jenom teď si možná někdo pod vlivem tohoto úvodního minikurzu řeknete: „Ten pan mazal, co tu píše, toho tolik nařeční, kdyby dělal, kolik kecá, jsme tu všichni zbyteční !"