Co jsem chtěla říct

   Se slovy jsem měla vždycky potíž. Nějak jsem nikdy nedokázala trefit jejich správné množství. Při zkoušení málo. Po napití příliš. Před zajímavým klukem málo, zatraceně málo. V poslední době se však objevil další problém…

   Vstala jsem dost brzy, takže doma ještě vše spalo. Plížila jsem se potmě do koupelny a našlapovala potichu na špičky, abych vzápětí stoupnula na cosi, co mi dost pravděpodobně rozřízlo nohu. Napnula jsem plíce, připravená vykřičet na nebohou kostičku lega všechnu svou bolest, ticho za dvěřmi bratrova pokoje mne však umlčelo. S námahou jsem spolkla zaúpění a do kostičky si aspoň zdravou nohou kopla.

   „Já se na to ale vážně vykašlu! Takových úkolů, ten Sterling je takovej..,“ syčela jsem vášnivě před hodinou dějepisu s nosem zabořeným do učebnice, načež byla má pravá noha opět bezcitně atakována, tentokrát vedlesedící kamarádkou. Chtěla jsem začít protestovat proti tak zjevné nespravedlnosti a za tím účelem jsem vytáhla nos z učebnice. Proti mně stál jmenovaný učitel, jehož nevyslovené přízvisko mi uvízlo v krku. Zakuckala jsem se.

   Toho dne jsem byla ještě nucena polknout větu ‚Samochvála smrdí‘ po vyslechnutí projevu svého všemi talenty obdařeného spolužáka, v ústech se mi vzpříčilo ‚Já ti to říkala,‘ což by má kamarádka s naraženou hlavou po pádu ze židle nejspíš neocenila. Ven se nedostalo ani upřímné ‚Miluji tě,‘ a to díky psychologické příručce ‚Jak si udržet vztah‘. Tato a ještě mnohá další slova mi teď ležela v žaludku a přelitá svíčkovou omáčkou, kterou jsem měla k obědu, opravdu nevyhlížela příliš vábně.

   Navečer to přišlo. Ukrutná bolest břicha. Přesně jsem cítila místo, kde se bolestné Au! strkalo s procítěným Miluji tě, i skandující dav, který se kolem nich utvořil. Au! leželo na zádech a Miluji tě do něj tlouklo pěstmi. Pak se přidala Smrdící samochvála a mávala Volovi před nosem červeným kapesníkem, který sebrala ubrečenému Proč se mnou nemluvíš? Zvedl se mi žaludek a zároveň jsem cítila, že záchod je pro mě v tuto chvíli příliš daleko.

   Brácha byl naopak poblíž. Otevřela jsem pusu a všechna slova se naráz  hrnula ven. Zkrátka jsem hodila šavli. Věty padaly do vzduchu pozměněné a naleptané žaludečními šťávami. Byla v nich bolest a urážky. ‚Miluji tě‘ bylo pravděpodobně nejméně odolné, protože z něj kyseliny nenechaly téměř nic. Ohodila jsem bratra slovními zvratky. Byl od těch písmenek celý upatlaný.

   Se slovy se dá dělat mnoho věcí, ale konkrétně tuhle opravdu nedoporučuju. Nejen že člověku zůstane příšerná pachuťv puse, ale protože za určitých okolností slova fungují jako kyseliny, můžete někomu nechtěně udělat díry. A díry v blízkých lidech taky nejsou pěkná věc. Přestože se jimi dobře kouká.