Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mikádo

23. 05. 2009

2994

Autor

America

bez emocí. zcela vizuelně. s lhostejností přírodního koloběhu a estetikou tučně nanášených temper

Chtěl jsem tě varovat
poslední dny bylo město prorostlé mechem
a ústa žab vyčuhovala z kaluží
dobrovolnické sbory důchodců
napichovaly odpad na bodáky
ale i tak celé město zakrývaly polyesterové sáčky
bylo to ve vzduchu
idealisti to měli za jaro
básníci za naději
proroci hovořili o příchodu mesiáše
ale jen já věděl
že se schyluje k apokalypse
smog Prahy zkapalněl
a chcal po střechách činžáků
tohle byla pravá vůně posledního léta
rez a duhový odrazy oken
rozpouštějící se sračky holubů na sochách svatých
celé ulice se náhle vypařovaly
trouchnivěly rozpadaly měnily v hlínu
kterou podemílala všudypřítomná řeka
obličeje chodců začaly zarůstat
hroutily se samy do sebe jako zanikající nova
zuby jim žraly neviditelné bakterie
slova nahradily skřeky a pomalé
šourání nohou po bývalém nábřeží
rozvalinách a popraskaných schodištích
a přece nikdo nic neviděl
přece všichni dál obíhali své dráhy
neměnným tempem tvořili historii konce
ledabyle nakupovali ledabyle žrali
a ještě když jim rozžvýkané kousíčky svačin
propadávali prázdným ohryzkem ven
ještě tehdy si vyprávěli stále stejné příběhy
o vymyšlených hrdinech pracovních úrazech
a nenadálých láskách
jako by apokalypsa ta žena s rudými vlasy
nestála na obzoru a nezalévala mraky vlastní krví
chtěl jsem tě varovat
ne před ní ale před vším co považuješ za důležité
jenže když jsem se konečně odvážil
když jsem otevřel ústa a šeptal
cosi o charakteru
studu
a vznešenosti
spálil jsem si rty opuchla mi tvář
sežehl mě smích ne-příčetný
ne-tvůj ale už její
dětem důchodcům pracujícím matkám
všem se kroutila páteř
při zvuku tvého hrdla jako by rezonovali
s mramorem vlastního náhrobku
náhle propadali panice skákali z balkónů
vrhali se pod kola aut ječeli z ampliónů
jen někteří prosili o odpuštění
přestože už dávno postrádali obličej
obdivně jsem tě pozoroval
jak ve všem tom zmatku sestupuješ z obzoru jako z trůnu
v ruce svíráš cigaretu hořící skládku
a z mikáda ti šlehají plameny
zatímco si broukáš nějakou baskytarovou baladu
teprvé v téhle dokonalé chvíli
v téhle majestátnosti okamžiku
říznutého ostrým kouřem a kašlem
mi došlo že tohle všechno
muselo bejt předem daný

34 názorů

guy

26. 05. 2009

Československá literární komunita

Mikádo

Autor

34 názorů

Sdílení