Motorkář

Motorkář

Vysoký? Ani ne, vlastně nevím, možná i malinko slevím.
Hubený? Asi ano, dá se říct, z hlavy, ale nevím nic.
Svalnatý? Asi hodně, šlo to znát, že má posilovnu rád.
Hnědovlasý? Asi, třeba. Pod helmou je i černá bledá.
Popsat ho dovede s těží, miluje ho, asi neví.
Je si jistá sílou lásky, to už známe, žádné vrásky.
Tak ho popiš, když ho znáš, když prý tak ráda ho máš.
Oči hnědé, to je krása, jeho hlas byl jako spása.
A když světla rozsvítili, jak mu očka zajiskřily.
A když motoru zněl zvuk, bylo mi už všechno fuk.
Jeho ruce, byla síla, když pak objal, pevně svíral.
Když ještě tak vzpomínám, černý stroj já v hlavě mám.
Postavil ho na zadní, bylo to fakt parádní.
Pak zatroubil a byl pryč, jen co našel v zámku klíč.
Jen dvě kola, přidal plyn, silný zvuk tu po něm zbyl.
Dal ti aspoň telefon? Ne, ale můj má on.
Možná to byl osud jen, nebo taky zvláštní sen.
Řekl bych, snad noční můra, všech rodičů věčná smůla.
Neuhlídáš kluka s holkou, jako dceru před motorkou.
Než vytáhneš rychle bič, motorkář s ní bude pryč.
A když helmu sundá teda, třeba to bude jen děda.
Pár vlasů mu čistí pleš, vidíš jak ty hloupá seš.
Proto heslo dne vždy měl, na motorku nesedej.