Vanilková

Vanilková

Byl začátek léta a ona voněla skořicí a vanilkou. Byla cukrářka. A taky zrzka. A věčně provokovala krátkou sukní a pohledy přes rameno s přivřenýma očima, tak jakoby nevinně, ale přitom se lámaly větvě stromů a řinčely podkovy. Dáš si trochu šlehačky, je čerstvá, řekla kdesi za mými zády a nabrala na prst trošku té rajské slasti. Teď zavři oči a nehýbej se. Nehýbej se, znělo mi v ozvěnách. Počítal jsem vteřiny a venku se zvedal vítr. Pak jsem ucítil cizí vlasy na své šíji a dotek dechu na víčkách. Skořice a vanilka. Trochu se mi točila hlava, stál jsem někde nad propastí a někdo mi vjel rukou do vlasů až jsem měl najednou obličej k nebi. Zvedal se vítr, snad se blížila bouřka. Pak šepot rtů na víčkách, na nosu, na rtech, venku rval vítr listí ze stromů, vteřiny byly jak staletí a já přestal vnímat sám sebe, sebe i vše nad sebou. Pak vteřina, kdy se láme život a rozhodnutí, co se nedá vrátit. Brát a dávat, dávat a brát. A na rtech rajská slast, doteky prstů, skořice, vanilka, a pak uprostřed věků, polibek. Polibek, znělo mi v ozvěnách. Neznám tě, neznám, v ozvěnách. Brát a dávat, dávat a brát, sebe i vše nad sebou. Staletí mnou ubíhaly jak čísi prsty mými vlasy a venku vítr lámal větve a v hlavě mi řinčely podkovy. Polibek, co ze mě vysál člověka, co všechno vzal, v ozvěnách. Chvilku jsem seděl se zavřenýma očima a pomalu se vracel zpátky z výšek, co byly nad tou propastí. Vítr se venku utišil a začali zpívat kosi. Byl začátek léta a vzduch voněl po bouřce. Za horizontem zapadalo slunce. Napsal jsem ti básničku, řekl jsem a otočil se. Stála zády, pak trošku otočila hlavu přes rameno a přivřenýma očima se na mě podívala. Tenká sukně do půlky stehen prosvítala posledními paprsky toho dne a u nohou jí leželo servané listí. Do očí se jí větrem připletlo pár rezavých vlasů, ještě trochu přivřela víčka. Básničku? To seš hodnej, mám ráda tvoje básničky. Mám ráda… usmála se, a v dubových očích se jí zrcadlilo slunce. Ale řekneš mi ji až večer, taky pro tebe něco mám, a odhrnula si vlasy z obličeje. Pak se otočila a zmizela ve sluncem prosvícené aleji. Kdesi v dálce bylo slyšet další bouřku.