Přání

Uvězněn ve svém vlastním strachu

zas práskl dveřmi a je pryč.

Proč stále chodí po okolí

stín, jehož pouhá vize bolí

a proč k těm dveřím nemám klíč?

Studeno až do morku kostí

snad je to jenom vítr z hor.

Ještě včera tu bylo bílo

jako by čerstvě nasněžilo

a dnes je na všem černý flór.

Já nemám černou barvu ráda

vím, barva za to nemůže.

Chtěla bych ještě aspoň jednou

až na dno duše smutky sednou

upravit záhon pro růže…