Modlitba bezeslov

Rozum si podřezal žíly
a moudrost si s ním už nezačíná
vždyť před chvílí byl tak milý
teď v příšerném tichu uhasíná

Umřelo cosi co bylo a už není
jen prázdná hlava, uvadlá květina,
skvrna od vína a osud
je to osud? co teď zuby na mě cení

Smůla pověsila prapor nad propastí
a štěstí marně šplhá vzhůru
zas nevíš co skolilo tě tvrdou pěstí
a otázek máš fůru

Jen podivný přízrak z chladného rohu
jak vítr, závan jen, mi přeletí před očima
modlím se k jenomu ze svých bohů...

"Je mi smutno a tak píšu tyhle řádky
v srdci žal a bez příčiny zdá se
je mi smutno a tak tlačím perem papír
moje vnitřní stíny
žízní v mne po spáse"

Je mi líto, líto že už pryč jsou naše časy
že každý den je jenom další
většina pryč a zbylím
bílý prášek pokryl řasy

Místo obrazů jenž visely na stěně
jen prázdná místa visí
pár vzpomínek v zadní místnosti
a tváře bezejmen a nebo jména krysí

Je mi smutno někdo řve "do zbraně"
a nebo přede sítě, jiný plodí zlo
a další se slovem "příteli"
v těch sítích udusí tě.....
.........................mě