Mnesiac

Oslepující světlo, tančí v něm tisíce barev.

Tiše sténáte. Bolestí se vám snad rozskočí hlava: ale je to nádhera.

Ležíte na fotbalovém hřišti a pozorujete hvězdy. "Chvje-sta," řekne dívka vedle vás a obě se rozesmějí. Je teplá noc a zrovna padají hvězdy. Ležíte a dotýkáte se špičkami prstů u nohou. "Chvje-sta," opakuje dívka a vy se smějete s ní. Jste tak mladý.

Cítíte jemnou vůni kůže.

Otevřete oči a vidíte čistý bílý strop. Pozorně se díváte; takhle nějak musí vypadat nebe. Klid a mír. Krupicová textura. Kde to jste? Aha. Už víte. Nikdy nespíte oblečený v hodinkách, čas prostě plyne. Asi bude ráno. Kolik může být hodin? Slyšíte ptáky. Jenže na ptáky ve městě se nedá spolehnout, jsou stejně zmatení jako kdokoliv jiný. Může být půl čtvrté nebo třeba jedenáct. Opatrně se zvednete na loktech a snažíte se něco vykoukat přes žaluzie; pak vám dojde, že je to vlastně jedno. Je ostatně sobota.

"Tak pojď," říká váš otec a shýbá se zadýchaně pro televizi. Kdy tak zestárnul? Vždycky byl silnější, vždycky to byl nejsilnější člověk na celém světě. "Pojď, pomůžeš mi ji vynést." Rychle dýchá. Ale bylo to přece jen pár schodů. To je nějaký podvod. Kolébáte se v tramvaji přes náměstí a sledujete svůj odraz na skle. Máte strach.

Světlo trochu polevuje. Vnímáte vysoké, bíle natřené stěny. A chladný dotyk oceli, zespodu.

Záblesk. Sedíte na posteli a opíráte se o zeď. Je časné nedělní dopoledne. Jste nahý. Ne, nejste nahý, jste ve spodním prádle. Čas ubíhá pomalu a líně. Docela jako slimák. Cítíte ruku na břiše. Postel je malá; usmíváte se jako stroj, bez emocí. Jen únava a nechuť. Co to tu vlastně děláte? Zavíráte oči. Čas plyne jako med. Kéž by odešla. Zapínáte televizi, vysílají pohádku. Je nedělní dopoledne, sedíte a usmíváte se.

A znovu oslepující světlo. Všechno je bílé. Někdo na vás mluví.

Bum. Přijde to nečekaně. Spodek a vršek se bez varování prohodí a vy slyšíte jen ránu a pak nepředstavitelně hlasitý skřípot plechu. V noze něco křupne. Dlouho je ticho. Musí trvat hodiny a hodiny.

Tlak na obou zápěstích. I na kotnících u nohou. A jemná vůně vydělané kůže.

Voda je všude kolem. Je dost studená, ale vám to nevadí. Přesněji - je vám to jedno. Plavete dál a dál; až tam kde už nic není a na ničem nezáleží. Ostatní zůstávají někde vzadu. Jiní se mohou utopit, vy ne. Vy ne. Plavete dál a dál.

Bolest mírně ustává. Slyšíte řev. Odkud přichází? Je to někde blízko. Odkud jde? Musí to být někde hned v okolí.

Snažíte se soustředit. Před očima vidíte její tvář. Jen její tvář.

Můžete křičet, jestli chcete, nikdo vás tu neuslyší.