seclusion

možná že je čas

nebo je

roztříštěný na tisíc kousků

možná jsem s tebou a s tebou je čas

možná jsem naživu

devět tisíc devátých příkazů

podeváté zemřelo

a čas

...

 

(m.)

narodil se z ničeho

kolem bylo rušno jak ženy naklepávaly

řízky

měl příliš dlouhé nohy na to

aby se v tom naučil chodit

příliš dlouhé ruce a příliš dlouhou hlavu

jak popadesáté zaklepal a otevřeli mu

první dveře

ven

jednačtyřicet korun na hodinu a lidi koukali

a odvraceli se protože

se ho báli tak jako

hmyzu nebo

klaustrofobního výtahu

protože

nevypadal jako lidi

nebo možná oni

nevypadali jako lidi

 

(nultá)

stáli jsme na dálnici a poslouchali

ticho v nás

a proti nám

slepá cesta

a proti nám

strom se sedmi hlavami

proti nám

vydlabané oči

a všecko bylo proti nám

i my

a déšť práskal do hlavy

a vítr rozřezával

utečeme

utečeme před ním

ale čas nás předběhl

a zastavil

a auta v protisměru

a rozmlácené slunce

po obzoru

krev

tichý den

přesíval čas

přesekl

zasekl

 

(d.)

byla to rozmazaná tečka

v mým zorným poli

chodila v nevyspalých botách

a se zazděnýma oknama do duše

vždycky mě zajímalo co mohla vidět

co mohla mít

zasetý

v tom zorným poli

v tom svým

tam uvnitř

---