Alchymista

 

Lítý stařec bělovousý
   údy seká, krky rdousí
v tom kameném stavení
   před vysokými vraty
řád v zástupech nemění
   těla v lahvích, hlavy sťaty

hromady hnisu
 maso pleská
   v kádi si nesu
žalůdek mezka

u čerstvé tráveniny
  prsty v moči smočí
    ho pomlouvají, viní
 když vymačkává oči mločí

pach nasál spálených kůží
  k varu lektvaru kynul
    nežádá lásky a nežádá růží
 čas vůní není čas vůní minul

sekrety v sudů
  už si je chystá
nevěří pudům

      je alchymista