Sandwich

   Všichni mu říkali Sendvi. Vyrostl v dětském domově (v té době v sirotčnici). Nevěděl, kdo jsou jeho rodiče. Narodil se pravděpodobně v dnešním jižním Srbsku, ve městě Niš. Před sirotčincem v tomto jihosrbském městě ho kdysi našli. Narodil se kolem roku 1800 a v té době většina chovanců v sirotčinci umírala. Sendvi nejen že přežil, ale byl odmalička obtloustlý. V té době Niš byl součástí Osmanské říše a žilo v něm hodně národů. Vedle Srbů tam byli Řekové, Turci, Bulhaři, Arabové, Albánci, Vlaši atd. O jeho původu se neví. On jen věděl, že je Sendvi. Tak na něj odmalička volali. V patnáci odešel ze sirotčince a našel si práci v pohostinství. Když  majitel hospody poprvé uviděl jeho kulatou postavu, hned si řekl, že bude dobrým kuchařem. A nemýlil se.

   "Sendvi, co bude dnes dobrého?" volali na něj štamgasti, když ho viděli. Sendvi skutečně v přípravě jídel exceloval. Město Niš bylo na začátku 19. století multikultůrní, a díky tomu se Sendvi naučil vařit jídla mnoha zemí. Pracoval s Řeky, Turky, Bulhary a od nich se učil jejich národní jídla. Nebyl moc mluvný, ani inteligentní. Neuměl pořádně srbsky, ani žádný jiný jazyk, který se používal v Niši. S lidmi se domlouval rukama nohama.

   Vařit uměl výtečně. Nejraději měl studenou kuchyni. V té době nebylo zvykem vzít si dva krajíce chleba a mezi ně dát plátky masa, sýra a jiné přísady. Uměl snad dvacet druhů těchto jídel. Lidé tomuto jídlu začali říkat Sendvi. Po jeho tvůrci! Ačkoliv v Nišu se jídlo Sendvi těšilo velké oblibě, nestalo se známe v širším okolí. Ve 20. letech 19. století začal boj Srbů a ostatní národů za nezávislost na Osmanské říši. Sendvi, který netušil jaká je jeho národnost se rozhodl opustit Niš. Protože většina lidí v jeho okolí používlal koncovku ić, tak si nechal udělat doklady na jméno Sendvi Sendvić. Z přístavního města Bar odjel do italské Bari.

V Itálii se živil jako kuchař. Cestoval z města do města a tam nabízel své služby. Vždy ho někde zaměstnali a vždy byli s ním spokojeni. Ačkoliv žil v Itálii několik let, italsky se téměř nenaučil. Po nějaké době se dostal do Janova. A tam kolem roku 1840 vyplul do USA.

Lodí se dostal do New Yorku. V té době mohl do USA přicestovat každy. V New Yorku pokračoval ve vaření. Po nějaké době se naučil trochu anglicky, a měl i něco našetříno. V té době město New York bylo jedno velké staveniště. Sendvi se procházel po stále se měnícím měste a pozoroval dělníky jak staví. Sebou měl svačinu Sendvi. Nějaký dělník ho viděl, jak jí Sendvi. Přistoupil k němu a zeptal se:"

"What´ s the name of this food?"

Protože Sendvi Sendvić neměl talent na řeči, tak si myslel, že se ho ptá na jméno.

"Sendvić," odpověděl Sendvi. "Sandwich?" zeptal se znovu dělník. A Sendvi zamával Sendvim, a řekl: "Yeaa, Sendvić!"

Bylo právě poledne. Dělník měl hlad. Pořád ukazoval na Sendvi a něco říkal. Sendvi Sendvić pochopil, co po něm chce. A ochotně mu nabídnul Sendviho. Dělník si ho vzal a zakousnul se do něj. Jeho zuby se zabořili do lahodné chutě sandwiche se šunkou, sýrem a zeleninou.

"Hmm. Great food! Great Sandwich!" nadšeně pronesl dělník. Z kapsy vyndal pár dolaru a dal je Sendvimu. Sendvi se v tu chvíli rozpoměl na své domovské město. Jeho myšlenky přetrhnul dělník. Chtěl, aby zítra přišel taky. A aby přinesl více Sandwichů. I pro jeho kolegy...

Epilog:

Pár měsíců poté se Sendvi Sendvić stal bohatým Američanem. Změnil si jméno na Sam Sandwich a otevřel si síť fast foodů, které pojmenoval po sobě.