Botanik

Láska bolí,

je jako drápek do duše,

Mars versus Venuše.

Měsíční krátery

Po střetech se slovy,

Jsme bez vody,

S ledovou čepičkou

S koryty řek,

Které už netečou.

Pro drápek chodí se do trní,

Co s květy?

Co kdo dovolí,

Někdo je trhá a pak zahodí,

Jiný si přivoní pokaždé k jiné,

Trny nám nevadí,

Jsme lidé,

Navyklí na bolest, krev a záletnictví,

Stvoření pro opojení.

Pak tu jsou

Tací co chtějí být

Těm trnům celým světem (blázni)

Být zemí, vodou, sluncem.

Žít pro květ, který žije pro ně.

Jsme různí,

Jsme lidé.

Umlčeni pylem,

Jako pomalou křehkou záclonou v kině,

reflektorem v němém filmu,

který bere schopnost vidět,

a my se v sobě zavření,

zmítáme.

Jako při prvním vzplanutí.