** Úvaha bolestná **

                                     ** Úvaha bolestná ….. **

Toužíme milovat a toužíme být milováni.

Hrdost, čest , hrdinství a sláva svazuje nás do skonání.

A cit? To malé mnohonevážící nic,

Co tam hluboko v nitru vězí,  na povrch se přetěžko jen dere.

Hrdost a cit perou se jak malé děti.

Vítězství je daleko v nedohlednu.

Boje všech proti všem hodně ubírají síly.

Kdy konečně člověk udělá kompromisy?

Ty, které zbaví srdce těch hrůzostrašných závaží zakořeněných dogmat.

Přijde ta úleva, i když se ztratí rádoby „pevné milníky“ životaběhem …..

Je toto technicky-výkonné lidské individuum, ještě vůbec schopno opustit zaběhnuté řády, vyhlášky a nařízení, morálku i normy „vyjetých kolejí“ a zabřednout do proměnlivosti nepevných lidských vztahů……?

Povolit uzdu hrdosti, cti ba i morálce a pokořit se citu?

Ano, tomu mnohonevážícímu, pomíjivému  „Nic“ !!!

A říct: „Miluji Tě, lásko, šel bych a kvůli Tobě přenesu i hory. I Ještěd… !!

Zlomit v sobě tu hranou pýchu, předejít pád a ….. a konečně konat!?

Nebo jsi přece jenom  zavšivený zbabělý kojot……???