Slunce

Nudila jsem se v chemii =)

Paprsky vychází zpoza hor a Slunce začíná svou každodenní pouť po obloze. Ale dříve než začne, setká se tváří v tvář s Měsícem...
 ,,Vítej zpět sestro." Zazvonil lehoučký hlásek Měsíce.
,,Víš, že se odmítám s tebou bavit." Zahřměl hlas Slunce, jako odpověď.
,,Ano, vím že tě pýcha pohltila jako já pohlcuji některé vesmírné útvary, ale skus se zamyslet, proč to všechno děláš." Vždy trpělivý Měsíc si udržel stále klidný hlas a pomalu se při tom blížil k vysokým horám, za které do 10-ti minut zapadne.
,,Proč? Protože jsem větší, krásnější a důležitější než ty." Ze slov Slunce byla slyšet arogance, se kterou se nyní spřátelilo.
Měsíc opět udělal dva malinké krůčky k horám a znovu promluvil.
,,Důležitější? Tvou vinou každý den umírají desítky lidí. Ničíš je, vysáváš z nich sílu, kterou já jim dávám."
Slunce si odfklo, až z toho na Zemi vzlétlo hejno ptáků. Začalo přemýšlet, jak by bratrovi dokázala, že ona je ta lepší.
,,Tvou vinou taky umírají lidé. Házíš přes svět černou plachtu, ve které nevidí a proto si můžou ublížit nebo ubližují jiným."
Měsíc už se dotýkal hor a chystal se naposledy promluvit ke své sestře, aby ji mohl varovat před samou sebou.
,,Nikdy jsem se nechtěl pohádat, ale uvědom si že i kvůli těmto hádkám také umírají lidé. Vím, že tobě na nich nezáleží, ale já tě nenechám ničit jejich rasu. Jen počkej, uvidíš...
A Měsíc se zcela ztratil za horama.
Slunce si jen upravilo paprsky a chystalo se strávit zbytek dne sledováním těch divných lidí, Měsícova slova na ni nějak nepůsobyly, pýcha byla větší.
Na druhé straně zeměkoule Měsíc připravoval pomstu. I jeho zachvátila nemilá vlastnost a to žárlivost a touha po pomstě. Rozhodl se, že to udělá, zabije svou sestru jednou pro vždy a zachrání svět.

---