PARALELNÍ SVĚT-67

Nadporučík Mirek Vincent vleže na korbě nákladního vozu se snažil zalícit pušku na řidiče vojenského automobilu, který jel za nimi.

„Za chvíli budeme u brány. Musíme se těch Němců rychle zbavit!“ uslyšel v naslouchátku hlas majora Karla Pokorného, který řídil náklaďák.

„Pracuji na tom!“ sdělil do mikrofonku v límci a vzápětí stiskl spoušť. Třeskl výstřel a na levém okraji skla, za nímž seděl řidič vozu, se objevil průstřel. Kulka muže za volantem však minula. Nadporučík opětovně zalícil a zároveň postřehl, že dva němečtí vojáci se na zadních sedadlech postavili s puškami v rukách. Na jednoho hned zalícil pušku a za okamžik dvakrát vystřelil. Jeden ze stojících Němců sebou cukl a zvrátil se. Druhý přitom začal střílet a vzápětí kulky svištěly nad ležícím Vincentem. Ten znovu stiskl spoušť, ale tentokráte vojáka minul.

 Ve stejnou chvíli Pokorný uviděl na neširoké silnici jedoucí autobus. Okamžitě si uvědomil, že musí s nákladním vozem najet na okraj silnice, aby se s ním nesrazil. V následujících vteřinách strhl náklaďák prudce do strany, přičemž pravými koly mimo povrch silnice. Autobus se vzápětí těsně mihnul vedle nákladního automobilu a řítil se přímo na vozidlo s německými vojáky. Jeho řidič na poslední okamžik strhl vozidlo do strany a vyjel s ním mimo silnici.

„Málem to ty Němčouři napálili do toho autobusu!“ řekl nadporučík.

„Vypadá to, že jsme získali náskok. Toho musíme využít!“ vyhrkl major, když náklaďák projel zatáčkou a velkou rychlostí najel na rovnější úsek silnice.

„Za tím za náma nejedou! Chtělo by to někam zahnout!“ ozval se Vincent, který dával do pušky náboje.

„To mám v úmyslu!“ sdělil mu major, poté co nákladní vozidlo vjelo do další zatáčky. Za ní vedle silnice bylo volné prostranství, za kterým se nacházel lesní porost. Pokorný vzápětí stočil náklaďák na ono prostranství a vjel do lesního porostu.

„Je to perfektní. Vůbec nás ze silnice neuviděj!“ řekl Vincent, který hleděl z korby na hustý porost. Vzápětí na silnici projelo vozidlo s německými vojáky a pokračovalo rychlou jízdou dál.

„Skvělé! Zrovna projeli. Tou silnicí se vrátíme zpátky a sjedeme z ní na pole, co je nedaleko tý brány,“ řekl Pokorný, jenž byl přikrčený s puškou za kmenem stromu a skrz větve porostu zahlédl jedoucí vůz. Za okamžik už opět seděl za volantem a couval s nákladním vozem zpátky na silnici. Po ní záhy rozjel náklaďák velkou rychlostí doufaje, že Němci se rychle nevrátí.

„Tady major Pokorný. Míříme k bráně. Za několik minut k ní dojedeme!“ řekl do mikrofonku, když si předtím změnil frekvenci.

„Je otevřena. Můžete jí projet!“ ozval se v naslouchátku hlas podplukovníka Clarka Davidsona, který se nacházel v paralelním světě. Přitom se Pokorný zadíval do zpětných zrcátek a v dálce uviděl na silnici ono vojenské vozidlo.

„Zatraceně! Jsou zase za náma!“ vykřikl Vincent.

„Teď už musíme riskovat!“ vyhrkl major a sjel s náklaďákem ze silnice na pole.

KONEC ŠEDESÁTÉ SEDMÉ ČÁSTI