Věční milenci

List pergamenu se lehce vznášel a pomalu klesal do prachu a špíny ulic New Yorku...

Otevřela oči. Skláněl se nad ní muž v bílém, na rukou gumové rukavice, a několika svorkami se snažil zastavit krvácení. Když viděl, že je při vědomí, rozkřičel se na sestru.

Svět se propadl do tmy...

V zámku zarachotil klíč. Neveděla, že byla zamčená. Udivilo ji to. Cvakl vypínač a do očí ji udeřilo nepříjemně jasné světlo.

"Ohh, promiňte, hned to ztlumím."

Otřela si slzící oči, světlo už bylo snesitelně intenzivní. Teprve teď uviděla červenou žárovku nade dveřmi. Tak proto měla pocit, že vidí červeně!

"Promiňte, ale potřebuji veděr jak se cítíte."

" Vy se mě bojíte ?"

Tuhle otázku nečekal.Podíval se na ní a pak zavrtěl hlavou.

" Ne nebojím.Ale podle kapitána bych měl."

" Ale proč ?"

Znovu zavrtěl hlavou a přisunul si blíže k ní malé skládací sedátko.

" Posadím se."

Na kolena si položil tvrdé desky s nějakými papíry a propisovací tužku.Letmo zahlédla jak odepnul jistící přezku na pouzdře pistole.Nedávalo jí nic z toho smysl.Proč je tady ? Proč je tu s ní policista ? A ozbrojený ?

Cítila se zmatená.A zranitelná.

" Víte, někdo nám zavolal asi v půl jedenácté a informoval nás o přestřelce.Velmi velké a velmi divoké přestřelce.Když jsme dorazili na místo, nalezli jsme dvacetsedm těl.Třináct asiatů, zbytek běloši.A mezi nimi jste klečela vy, celá od krve a v klíně položený automat s prázdným zásobníkem.Tři průstřely hrudníku, jeden levého ramene a pět porůznu v levé noze.Okamžitě vás převezli do nemocnice, kde jste šla na sál.To bylo přibližně jedenáct a deset minut.V jedenáct čtyřicetosm jste byla stabilizovaná a ve dvanáct nulapět nebylo na vašem těle po nějakých střelných zraněních ani památky.Jen máte hrozivé a jistě bolestivé podlitiny.Můj šéf chce vysvětlení, než se to dostane ven a média z toho udělají zázrak, nebo něco podobného.Takže, teď mi řekněte všechno o sobě a o té události, prostě cokoliv, co by nám mohlo pomoci.Chceme vědět, jak je možné, že jste neumřela s devíti kulkami v těle a jak je možné, že sotva pár hodin od doby co vás postřelili, vypadáte stejně zdravě jako kdokoliv jiný ???!!"

Usmála se na něj.

" To má být vtip ?"

Znejistěl.Odměřený výraz na jeho tváři vystřídala podezřívavost.

" Ne, to není vtip.Doktoři nás ujistili, že mozek nebyl poškozen, tudíž si musíte všechno pomatovat..."

Rozplakala se.Policista chvíli zíral a náhle ji objal.Propiska se skutálela a dopadla na zem.Když se jí dotkl, zavřela oči...

Propadala se do tmy.Démonický a podmanivý hlas duněl všude okolo.Drtil její tělo, týral její duši...

" ZABIJ HO !!!!"

" Nééééééééé," zakřičela a stočila se v temnotě do klubíčka.

" ZABIJ HO !"

Prsty přejela po pažbě pistole.Stačí jí vyndat a střelit ho do břicha.Jen zmáčknout spoušť...

" NE !"

Odstrčila ho od sebe.Vmáčkla se do rohu a rukama objala kolena.

" Jděte pryč.Prosím...jděte..."

" Dobře, nechám vás odpočinout.Prospěte se a až se vzbudíte, promluvíme si znovu.Ano ?"

Neodpověděla.

Vstal, zvednul propisku a potichu odešel.

Zastavil se u výlohy Sex shopu.Prohlížel si vystavené zboží a znechuceně se usmíval.Jak hluboko lidé klesli.Odplivl si na betonový chodník.Chvíli se zamyslel a strnule zíral na svůj odraz v plastové slitině.Z hloubání ho vytrhlo volání o pomoc.Rozhlédl se po jinak vcelku tiché ulici, ale viděl jen pár poflakujících se bezdomovců.Volání se ozvalo znovu.Rozběhl se a černý plášť mu zavířil okolo kotníků.

" Pomóóóóóc. prosím..."

" Sklapni, nebo ti udělám něco horšího !"

Dívka , držíc před sebou kabelku jako štít, mohla mít tak dvacet let. Přes silnou vrstvu líčidla byla poznat nabíhající podlitina, tam, kde ji udeřil vysoký ošuntělý muž. Dívka se zběsile bránila. Podařilo se jí násilníka praštit kovovou částí kabelky přes hlavu a na chvíli ho dezorientovat. Pustil ji. Utíkala zablácenou uličkou směrem na hlavní, když tu se před ní vynořila postava v plášti a klobouku, obojí v černé barvě. Byla tak majestátně hrozivá. Nestihla zastavit a narazila do ní. Nebolelo to. Pohlédla mu do tváře a spatřila dvojici přenádherných modrých očí, hlubokých jako oceány.

" Schovej se za mne," řekl jí tiše.

Udělala co jí řekl. Mezitím se bezdomovec vzpamatoval a nejistým krokem se vydal k nim, v ruce rozbité hrdlo od lahve. Mračil se, z úst mu kapala krev. Dívka mu úderem roztrhla dolní ret.

" Táhni mi z cesty hajzle, nebo tě tímhle rozpářu," zařval chlápek, mávaje muži v plášti střepem před obličejem," chci prachy ! Ta štětka mě praštila !! Kurva to bolí."

Nestačil říct ani slovo, když ho útlá ruka zdvihla vysoko do vzduchu. Jeho proděravělé trepky se jen špičkami dotýkaly země, střep se zablýskl ve světle reklamy na coca-colu a rozbil se v duhovou kaskádu. Trocha dopadla i na okované boty.

" Co jsi říkal ? Člověče ?"

" URGH...Pusť...ne...dýchat !"

Muž se usmál a kývl.

" Já vím, člověče. Budiž zatracen," a s tím stiskl silněji pobudovo hrdlo.

Tělo dopadlo mezi odpadky a takřka ihned se na něj vrhlo klubko hubených krys. Když je nikdo neodehnal, zakously se hladově do masa. Praly se o nejlepší kousky, pískaly a funěly čumáčky.

" Kdo sakra ste...," vyjekla dívka vystrašeně.

" Já," muž se podrbal na bradě," já jsem, jen někoho hledám. Dívku"

" Ale vy ste ho sejmul ! Prostě jen tak, rozmáčk ste ho jako mouchu,já..já..."

Muž zavrtěl hlavou a pomalu vykročil hlouběji do ulice.

" Počkejte, já...děkuju, rozumíte ? Stůjte," dívka se rozběhla za ním. Spatřila jen, jak v matném světle zavířil černý plášť. Po muži nebylo ani památky. Jako by tu vůbec nebyl.

Vydechla. Upravila si šaty a trochu prohrábla vlasy. V tom ji kdosi zkroutil ruku za záda a druhou ji přikryl ústa.

" Tak děvko, starej Pat měl smůlu. Kdo tě ale zachrání přede mnou ? Hmm ? Heheheheheheeee..."

Probudil ji ten mladý policista. S ním byli v místnosti ještě dva muži. Další policista a pak zřejmě lékař, soudě dle bílého služebního obleku.

" Slečno, promiňte, že vás budíme, ale bylo to nutné. Spala jste přes půl dne a my potřebujeme pokročit s vyšetřováním. Doktor Burns," mladík kývl na pána v bílém," to dovolil až teď. Dáte si kávu ?"

Objala si pažemi kolena a kývla.

" Ano, to by bylo báječné. Hodně cukru prosím."

" Takže," začal starší policista," jak se jmenujete ?"

" Nevím."

" Kde jste se narodila ?"

" Nevím."

" Kde je vaše trvalé bydliště ?"

" Nepamatuji se."

" Brala jste někdy drogy ?"

" Možná, opravdu si nevzpomínám."

" Jste vdaná ? Nebo máte přítele ?"

" Já nevím."

" Co jste dělal na místě incidentu ? Znala jste někoho z mrtvých ? Ten automat byla vaše zbraň ? Umíte střílet ? Prodělal jste nekdy nějaký speciální výcvik ? Byla jste v armádě ? Odpovězte !!"

" JA SI NA NIC NEPAMATUJU !"

Měřili se pohledy. On udýchaný, ona s očima rozšířenýma a pláčem na krajíčku. Doktor položil svou ruku na policistovo rameno.

" Tak to by stačilo, poručíku. Akorát jste ji rozrušil !"

Zase ten pocit. Znovu ten hlas.

" ZABIJ JE !"

" NE ! JÁ NECHCI !"

" ZABIJ JE ! CHŤEJÍ TI UBLÍŽIT ! ZABIJ JE !!"

" NE !"

" JE TO TVŮJ ÚDĚL, JE TO TVÁ PRAVÁ TVÁŘ !"

" Je vám něco slečno ?"

Uchopila ruku, kterou ji doktor starostlivě hladil spánek a zakroutila s ní. Kost praskla a doktor strašlivě zařval.

" Co...," řekl policista a šáhl po zbrani, než ji však vytáhl z pouzdra, byla u něj a hlavou mu udeřila do čela. Zlomila mu nos. Chlap se zapotácel a naslepo vypálil. Zasáhl protější zeď. Bolestí neviděl a nemohl se bránit. Podkopla mu nohy a dupla na hlavu. Rána byla tak silná, že ztratil vědomí, rychle sebrala pistoli a otočila se ke dveřím, zrovna ve chvíli, kdy se rozrazili a dovnitř vběhl druhý policista. Vpálila mu půl zásobníku do hrudníku. Dávka ho odhodila ven z pokoje a srazila ho na zeď v chodbě, klesl na zem a po ranách zůstaly na zdi krvavé šmouhy. Někdo zaječel, jiný hystericky volal policii. Vyběhla do osvětleného vestibulu. Cestu ji zahradili dva statní členové ochranky. Oba zastřelila.

Brala schody po třech, cosi ji pohnělo k stále většímu a většímu spěchu. Nebo kdosi ? Měla takový nejasný pocit, tušení čehosi mocného. Čehosi, co by jí mohlo ublížit.

Potkali se u hlavního vchodu. On vcházel, černý plášť mu vlál okolo kotníků, klobouk skrýval tajemství tváře. Zastavila se u dveří výtahu. Potrhané obvazy z ní visely v cárech, vlasy měla rozcuchané a trčely ji na všechny strany. V pravé ruce držela pistoli. A mířila s ní na něj. Nevěděla proč, ale cítila, že to cosi, je on.

" Tady jsi," řekl chladně," hledám, tě už pěkných pár let."

Přihmouřila oči.

" Proč ?"

Zatvářil se překvapeně. Udělal pár kroků a ruce dal od těla, tak aby je viděla.

" Zůstaň stát !"

Udělal co řekla.

" Pověz mi, proč mě hledáš ? A kdo jsi ??!"

" To má být pokus o humor ? Hele, měli bychom jít. Za pár chvil tu bude hromada lidí a způsobíme ještě víc rozruchu, než jsi způsobila ty za poslední týden. Lidé potřebují mít povědomí o naší existenci, ale nic se nemá přehánět.

" O naší existenci ? O čem to doprdele mluvíš ?"

" Nevíš ? Zapomněla jsi snad ?"

" ANO ! Nevím nic. Kdo jsi ?! "

" Jsem..."

Dva hlasy...

" Jsem ten, kdo bez tebe nemůže být. Tvůj věčný milenec, tvůj jediný přítel, polovina tebe. Bez nás neexistuje svět, bez nás není život."

Pluli v modravé hloubce mystična.

" JSEM OSUD."

" A já ?"

" Ty ? Ty jsi ta, která přestřihne niť.

" JSEM SMRT."

" Vzpomínáš si."

" Ano, už ano."

" Miluji tě."

" Já vím lásko moje, já vím."