Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePamátce mé maminky- Nasedla do černé bárky a odplula
09. 06. 2009
18
19
2533
Autor
Marlav
Dodnes jí vidím nemocí bílou nemocí, co kradla jí krev. Snad zbývá mi sen sedla do černé bárky a nebyla to rakev.
Byli jsme ještě tak mladí
a neobyčejní smíšci
šílenci nepokojní
to poprvé hlas smrti
nás jen oslovil
v křížku matky.
Na písku za domem
cizí děti se smály
někdo jako já
stojí nad hrobem
a ještě mě češou a strojí
jako pannu na hraní,
ať se snad líbím
té černé díře, či hostům smutečním
to nevím, jedno tak, jedno je mi -
Nezbylo nic z dětské hry
v slzičkách
smutek se utopil,
tak život učí prohry.
Jak však je vyrvat a vytěsnit
z každičké kapky krve mé paměti?
Srdce tehdy
nasedlo do černé bárky
a v koutcích úst
ustrnul dětský smích.
Nad deskou žulovou
stín bloudí mi hlavou
ve svíčce vděčnost blízkosti.
Jednou se setkáme. To vím.
Pro jediný návrat-teď
je křesadlo však bez jisker
a smutek se znásobil
v netečné samotě
prchá světlo z děr
omamná bílá oblaka
vlny mračen unáší čas.
Jednou se setkáme.To vím......
a neobyčejní smíšci
šílenci nepokojní
to poprvé hlas smrti
nás jen oslovil
v křížku matky.
Na písku za domem
cizí děti se smály
někdo jako já
stojí nad hrobem
a ještě mě češou a strojí
jako pannu na hraní,
ať se snad líbím
té černé díře, či hostům smutečním
to nevím, jedno tak, jedno je mi -
Nezbylo nic z dětské hry
v slzičkách
smutek se utopil,
tak život učí prohry.
Jak však je vyrvat a vytěsnit
z každičké kapky krve mé paměti?
Srdce tehdy
nasedlo do černé bárky
a v koutcích úst
ustrnul dětský smích.
Nad deskou žulovou
stín bloudí mi hlavou
ve svíčce vděčnost blízkosti.
Jednou se setkáme. To vím.
Pro jediný návrat-teď
je křesadlo však bez jisker
a smutek se znásobil
v netečné samotě
prchá světlo z děr
omamná bílá oblaka
vlny mračen unáší čas.
Jednou se setkáme.To vím......
19 názorů
tedy Štírko, tohle je pro mě velké ocenění, děkuji za
tvoje slova...mám radost*
děkuju, já jí napsala už dávno, mně maminka umřela v dětství,nikdy nezapomenu na to prázdno, co jsem cítila a hlavně divný poznání, že svět se nezastavil ani na okamžik...
Milá Marlav,Tvá báseň mě velmi dojala,neboť moje maminka mi už také zemřela.na rakovinu.takže přesně jsem to prožívala s každým řádkem tvé básně znovu.krásně jsi to vystihla..život jde dál,a musíme se držet!!!také věřím,že se určitě ještě s mamkou setkáme.moc krásná báseň.TIP