Stíny mysli

a perla na závěr.

A přitom se stačilo podívat do pravidel pravopisu :o) S a Z není podle vzorů, to už by byl vážně nářez :o)))

Směr dolů :o)

sakra, zrovna jsem chtěl podotknout, že jde o další sloku známé písně Severní vítr (v případě zájmu předvedu harmonikové sólo...), a ono se tu už o konotacích k Vrchnímu mluvilo...je to v (p)

vlci se sbíhají

Autor nádherně popsal stav své mysli, dokonce ty stíny, i kdyby se o nich nezmiňoval, pozorný ba i nepozorný čtenář vycítí... Když přihlédnu k pár pravopisným chybičkám, které tu dělá kdekdo (jen na rozdíl od tohoto autora po upozornění ihned chybu napraví), nemám důvod neudělit čestné P.

Obávám se, že tady je ve výsledku naprosto jedno, co napíšu... ono to stejně nenalezne úrodnou půdu, kde by semínka vzklíčila... :o))))

toscana: na tvém místě bych nezaměňoval ignoraci s ignorancí

Zcela jistě velmi neotřelý přístup k vázanému verši, takový mladistvě novátorský - tento trend autor naznačil již ve svém díle Šaškova smrt. Svěží originalitu v ignoraci všech zákonitostí jazykových je patrný jak z volného přístupu ke shodě přísudku s podmětem (viz "bolest s utrpením, mým životem se začali"), tak z benevolentnosti psaní s-z na začátku slov ("necítím ztékat slzy", "vlci se zbíhají"). Celé dílo, ale zejména jeho závěr, pak autor ladil v jemně hororovém duchu, a tak čtenář odsud může odcházet až s obavou o vlastní život, je-li hrudník tak málo chráněn žebry, že srdce mu v hrudi drží víceméně jen silou vůle a může kdykoli volně vypadnout, pakliže je tělo dostatečně podchlazeno. Jednoznačně P.

A je to vůbec verš, přátelé?

Seběhnout se