Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Antreaydeis

13. 06. 2009

726

Autor

Azirafal

ona neví

Ty nevíš,
nevíš, že každý tvůj pohled mě dostává do kolen,
nevíš, že když se dotýkám tvých vlasů,
přál bych si být jedním z nich,
abych mohl stále být s tebou,
dotýkat se tě
a hladit
jako smějí oni
chci i já.

Ty nevíš,
nevíš, že když cítím tvou vůni, jsem v sedmém nebi,
nevíš, že tvůj úsměv mučí mé srdce,
přál bych si být
kapkami deště,
dotýkat se tě
a hladit
jako smějí ony
chci i já.

Ty nevíš,
nevíš, že tvůj hlas mne ukolébá,
nevíš, že tvoje přítomnost, mi stačí ke štěstí,
přál bych si být
slunečními paprsky
dotýkat se tě
a hladit
jako smějí oni
chci i já.

Ty nevíš,
nevíš, že tvoje nevědomost mě ničí,
nevíš, že mě sžírá strach ti něco říct,
přál bych si být větrem,
a zlehka se dotýkat tvých rtů,
hrát si s tvými vlasy,
být s tebou,
jako smí on
chci i já.

Ty nevíš,
asi proto, že jsem nikdy nic neřekl...
(a nenaznačil)