Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePomsta
Autor
Oldjerry
Hele, ozvalo se z telefonu, ke kterému jsem doběhl s vyplazeným jazykem a dechem koně po Velké pardubické (sedmdesátku mám za sebou, panděro před sebou a tak těch čtyřiadvacet schodů je cítit), pane redaktore, když pořád dáváte do těch vašich novin recepty a samý starý a někde okopírovaný, nemoch byste tam jednou dát něco původního? svýho? když se v tom vaření tak vyznáte ... dokvikla sarkasticky altová partie v sopránové poloze.
Dýchám, dýchám, uklidňuji dech násilím, abych nasadil první chvat slovního juda, jako že tu rubriku nepíši a tak... ale pak jsem zasekl - napadlo mně prima ře-še-níí... Jo, povídám, jo - něco z Orientu....
Shodil jsem bluzu a začal psát : rady do kuchyně... dnes jsme vám na žádost čtenářky J. M. (nepamatoval jsem si jméno, tak jsem tam švihl zkratku Jedovaté Mrchy) připravili jedinečný recept na kuřecí prsa s jahodovým chutney (čatní). Vymýšlel jsem si nějaké orientální ingredience, aby to vypadalo pravděpodobně, jako kurkumu, zelený pepř, čerstvý zázvor, kuler z třtinového cukru, rýžové víno a všecko jsem to nechal napatlat na ty kuřecí prsa. Po upečení na olivovém oleji (původně jsem chtěl napsat na yačím másle, ale pak jsem zabrzdil, to už by bylo moc) nakrájejte na hrubo 1/2 červené cibule, 250 g čerstvých nebo mražených jahod, 50 g krystalového cukru, deci bílého vína, lžíci čerstvého, jemně posekaného zázvoru, půl lžičky soli a kávovou lžičku bílého pepře a tuto směs svařte do zahoustnutí. Správnou konzistenci poznáte tak, že ze lžíce pomalu stéká, nesmí se trhat... Na opečené porce kuřecích prsou navršte vzniklý hustý krém a podávejte s brambory, nebo bramborovými kroketami, ale nejlépe s rýží a ozdobte petrželovou, nebo libečkovou natí. Dobrou chuť...
Za týden noviny vyšly, ráno byly na stáncích... v půl druhé zazvonil telefon : Ježíšmarjá, co jste to tam napsal za volovinu? Stojí to spoustu peněz a nedá se to žrát.... to je jak, jako...
Nečekal jsem, až najde výraz alespoň přibližně vystihující míru zhnusení a vpadl jsem jí do monologu : Počkejte, počkejte - chtěla jste originální recept ? Chtěla ?
Můj kontr ji zarazil : Noooo - chtěla... ale ...
No tak ho máte. Vy jste přece neřekla, že to taky chcete jíst...
Už se ani nestačila zeptat, jak jsem to myslel s tou zkratkou J. M.
Nikdy jsem si nemyslil, že podle mých receptů někdo vaří.