Úvodník od autora Vaud

Cimrmanův vzor


Kromě nesporného talentu divadelního, zpochybňovaného jen hrstkou Cimrmanových nepřejících současníků, prožil tento náš velikán i krátkou epizodu na poli žurnalistickém. V roce 1905 při snaze o uvedení opery Proso setrval Cimrman jistou dobu v Praze, kde nastoupil v redakci časopisu Ona dnes, aby odsud udílel rady českým hospodyňkám pod pseudonymem Hermína Gebrtová. Čtenářky časopisu zaujal již svou první mystifikací o bájném bodu Gebrtové, jenž zástupy zoufalých mužů hledají neúspěšně dodnes. Cimrman byl velmi potěšen odezvou na své schéma s názvem „Kde hledat G-bod” a to zejména u mužských čtenářů jinak ryze ženského časopisu. Ten měl po zveřejnění stručné mapky s místopisem vůbec nejvyšší prodeje ve své historii. Cimrman v zápětí koketuje s myšlenkou založit časopis vlastní, zaměřený převážně na osamělé muže, jenž by byl protipólem ženského týdeníku Ona dnes.

Jeho Onan dnes zaznamenal jistý komerční úspěch. Například v článku věnovanému potenci se Cimrman zmiňuje o mnohdy přeceňovaném účinku celeru a radí, aby si muži místo vyčerpávajícího žvýkání této zeleniny spíše orgán ke kořeni přivazovali. Vzhledem k tomu, že se do dnešní doby nedochoval náčrtek, není příliš jasné, ke kterému orgánu je třeba celer přivazovat. Pokusem na skupince dvanácti podbrdských policistů zjistil kolega Rumlena, že celer přivazovaný k veřejným orgánům nemá na potenci příliš výrazný vliv a krom toho dochází často v akci ke ztrátě kořene. A to i s natí.

Cimrmanovy počiny v oblasti sexuologie nezůstaly nepovšimnuty slavným vídeňským psychiatrem Sigmundem Freudem. Ten, ač pouze o pár let starší, byl Cimrmanův velký vzor. Freud píše, že České země daly Vídni jednoho skvělého sexuologa (myslel pochopitelně sebe) a Vídeň se revanšuje osobou Járy Cimrmana. Používá pro to termín sexuologenrochade. Zároveň prosí Járu o pomoc při zdokonalení psychoterapie, která tehdy ještě byla v plenkách na vícero použití. Cimrman se ve své, dnes již mezi notoriky známé odpovědi, snaží přesvědčit profesora Freuda, aby do psychoterapeutických metod zakomponoval (v Čechách a na Moravě osvědčenou) konzumaci piva.

Píše doslova: „Sigi, sociální nasranost nutí většinu mých spoluobčanů, aby po práci neseděli nečinně doma, a šli aktivně do hospody. Když v Čechách, tak na pivo. Hospoda je očistec, kde se zbavíme problémů vlastních, a pokud nekonzumujeme dost důsledně, tak nám hrozí, že si zpátky domů přineseme problémy někoho jiného. Kromě nesporných nutričních výhod kolektivního zpivnění má tak česká hospoda i blahodárný aspekt skupinově psychoterapeutický. Hospoda jsou jesle či družina pro starší a pokročilé. Nevyzvednuté kamarády vždycky najdu spolehlivě na stejném místě. Chodí se tam truchlit i slavit. Kdo nepije mok, je podivín a cvok.”


Tvůj Jára Cimrman