Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Má milá, hnědá, černá i bílá

24. 06. 2009
2
5
848
Autor
daja
… čokoláda vládne mému světu … Jsi mou stálou milenkou. Šustí papír, vysvobodím tě z tvého těsného obalu, co obtahuje tvé ladné křivky. Smyslně se poddáváš mým prstům a víš, že to dělám vždycky něžně. Víš, že na tebe, má lásko, na tebe si čas udělám i kdyby se dělo cokoliv. Obřadně tě odstrojuji až zůstane jen tenká hliníková fólie, jen malinká část hmoty mě dělí od zážitku, který mě přenese do dimenze nekonečné slasti třetí kosmickou rychlostí. První kusy se rozpouštějí na jazyku a má extáze je nekončící. Miluji tě, křičím do tmy, a ty jedna nestydo se natáčíš tak, abych viděla ony malinké vykukující kousky lískových oříšků. Máš dokonalé tvary a krutě toho zneužíváš. Pohlehla jsem své vášni, zradila své přesvědčení. Ale ne! Jsem zloduch. Znetvořila jsem tvé tělo odporným zubem, ale neboj, hned tě zarovnám zase zpět. No jo, ale co teď s těmi kusy v prstech? Mé rty hoří nedočkavostí. Trvá to jen pár božských vteřin. Jen okamžik, co se rozpouští v tmavých, nedočkavých ústech. Pak nezbyde ani památka. Miluji tě! Já už to říkala? Co na tom záleží. Smutně hledím na poslední čvereček, který bych si nejraději vzala až do hrobu. Při pomyšlení na čtyřiadvacetihodinou otevírací dobu hypermarketu Tesco mě ale naplňuje optimismus a lehké chvění někde za pupíkem oznamující slastné očekávání věcí budoucích. Beru do prstů ten skvost velikosti knoflíku. Tak malinký. A tolik požitků. Mé smysly explodují radostí a chuťové buňky se zvětšují na dvojnásobnou velikost, když si poslední kousek vkládám do úst. Pomalu, jen jemně zabořit přední zuby do té rozkošné hmoty. Tvaroval ji Bůh, udělal ji tajně sedmého dne po obědě. Vím to. Pošeptala mi to, když jsem z ní tajně vydloubávala želé a vyhazovala scvrklé myší hovínka. S hořkostí polykám. Udělá se mi knedlík v krku, já neschopna lidského projevu sedím, zírám. Barbare! Zase si ji sežrala celou! Ale pocit viny se rozplývá ve sladkých vzpomínkách na mou milovanou, na mou krásnou. Třepu s prasátkem a utíkám do Tesca pro jinou a tentokrát.... Tentokrát si koupím bílou!

5 názorů

daja
25. 06. 2009
Dát tip
hmm... děkuji za tip na dalšího čokoholika, jinak pojídání toho skvostu se pro mě stává až téměř erotickým zážitkem, ovšem nepopírám, že tady jsem to představila v poněkud nadnesené verzi :D a Vasilovi děkuji za básničku k tématu :)

Vasil
25. 06. 2009
Dát tip
Jsi tak černá, si tak hořká, si na vaření kostka. Škoda tě trdit a škoda tě strouhat. Musím tě svými zuby a jazykem jako ženu loupat. Hýčkám tebe a hýčkám sebe, abych v zápětí na zádech spatřil nebe. Není to chutí a není nutností, ale tvou energičností.

Sharinkab
25. 06. 2009
Dát tip
Se v tom úplně vidím=)

téměř erotický zážitek :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru