Z cimrmanologie vzduchoplavebné

Není všeobecně známo, že otec Járy Cimrmana měl bratrance Radislava stejného příjmení, který se usadil ve Staré Pace a byl obratným výrobcem dírek do knoflíků. Pro svou laskavou povahu byl v rodině značně oblíben.
Na jaře 1866, kdy byla na spadnutí válka mezi Rakouskem a Pruskem, pozval bratrancovu ženu s maličkým Járou do Podkrkonoší, aby ve Vídni "nebyli tak na ráně," jak trefně napsal.
Pozvání bylo radostně přijato. Kdo by se nadál, že se v létě střetne mazi Jičínem a Pakou rakouská armáda s pruskou, a zraněný velitel jízdního oddílu v barvách žluté a černé najde na své zotavené v Radislavovi ochotného quartiergebera.

Mladý rytmistr von Zeppelin nalezl zalíbení v krmi připravované Marlenou Cimrmanovou. Vídeňské lahůdky to zrovna vinou válečných útrap nebývaly, pruský voják byl však skromný. Aby si vysloužil polední placku, či misku kysela, houpával Járu na kolenou a pro zábavu mu kreslil na kornouty z hokynářství předměty, jež Radislav považoval za doutníky, Marlena pak za příčesky do drdolu. Pozorné batole si však kresby ukládalo do mošničky.

Když Jára dospěl v muže a ve Vídni se přetřásaly německé pokroky ve vzduchoplavbě, poslal hraběti Zeppelinovi gratulaci. Připomněl mu současně staropacké malůvky, jež byly zdařilými náčrtky vzducholodí.

Ferdinand, polichocen, odpověděl, vyměnil si s Járou nejeden dopis a začal ho nazývat svým přítelem.

Tím se stal Jára bezpodmínečně v roce 1901. Znepokojila ho tisková informace ze 13. prosince předchozího roku o likvidaci Společnosti pro podporu vzduchoplavby, která až dosud pečovala  o vynalézavého hraběte finančně. Tehdy si Jára vzpomněl na lidovou sbírku na podporu Národního divadla v Praze po osudném požáru a vyrazil do Stuttgartu vyhlásit podobnou solidární akci ve prospěch další vzduchoplavby.

Sbírka vynesla slušnou částku. Vděčný Ferdinand, jemuž mezi gondolami, vrtulemi a posuvnými závažími příštích vzducholodí "Zeppelin" jakoby ani neminula šedesátka, veřejně prohlásil Járu Cimrmana svým  nejmileším spolupracovníkem.

Podle frekvence jejich setkání a s ohledem na to, že Jára byl účasten na všech experimentálních cestách vzducholodí nad Bodamským jezerem v roce 1908, lze tvrdit, že přátelství se oboustranně utěšeně rozvíjelo.

Pozdější neblahé mezinárodní vztahy směřující ke světové válce způsobily,že si přátelé sešli z očí, nikoli však z mysli. Toho důkazem je pamětní deska přemístěná z největšího zeppelinovského hangáru do muzea ve Friedrichshafenu, kde můžeme číst následující věštecká Járova slova:

Ptali se, zda se má vzduch nechat ptákům
Zašpásovals: "Ano - a země dobytku"
Statečný hrabě, odkaz dal jsi žákům -
vzducholoď plnou strojů a nábytku

Zaplň nebe zářným vzduchochodem
Hrdě třímej kormidlo za kliku
Nemusíš jít nikdy zadním vchodem

JEN SE, FERDO, VYVARUJ VODÍKU !!!