Gone too soon

Na odvrácené straně Luny

krátery plné harampádí

Chlapec si ke hře kreslí runy

a volnou rukou Lajku hladí

„Volám vás ze dna kráterů:

Pojďte mi ku pomoci, běsi,

ať sám si cestu vyberu,

kde lidé, vody, jsou a lesy

Ta fenka, co sem přiletěla,

mi o planetě vyprávěla,

kterou na cestě provázíme

Touha ji poznat ve mně dříme.

Touha ji poznat ve mně plane,

tak neskrývej se, pekel pane

Nenech mě žít tu netečně,

odměním se ti výtečně“

Vtom pod rukou mu Lajka štěkla,

proměnila se v pána pekla

Chlapec se ani nezlobil:

„Tak  psu jsi, ďáble, jádrem byl?“

„Nevysmívej se, Fauste mladý,

Mefista uposlechni rady:

Doprovodím tě na Zemi,

za století půl vzdáš se mi

Člověkem staň se, nevinný,

na Luně nech své šupiny

Dvě nohy stačí, pojď sem blíž,

tam na Zemi si zatančíš

Tam na Zemi svůj osud máš

Bohatství, slávu, všeho dost

Štěstí, kam se jen podíváš……..“

Tak hoch se narodil – a rost !

V osidlech ďábla odmalička…

Měl vše, nespával bez peřiny

Rychle však hořela mu svíčka

Dostal co chtěl – a hodně dřiny

Dál už to znáte na elpíčku

jak  rychle černo bíle žil

Mefistovi sed na vějičku,

aniž se vlastně probudil

Dál vznášel se jak na Měsíci

Zpěv, kterým mluvil, lidi zved

Že chyboval? Snad vše chtěl říci,

Mefisto špit: „Dnes naposled

Těch padesát let už máš v prachu

Něco jsem přidal, mám tě rád

Já jsem tě neměl za atrapu,

s tímhletím dnem však přišel pád

Proč jsem tě nechal s dětmi spát,

když zdejší soudci jsou tak strašní?

Nemohli nevinu tvou znát,

cožpak jsem jim moh vykládat,

že Luňané jsou samosprašní?“

Je červen, pětadvacátého

Půjčená schránka na márách

Duše se chvěje, jeden strach,

co peklo chystá nekalého.

Štít, meč a křídla ďábla ženou,

svalnatou paží prodlouženou

ho třímá hlavní archanděl

Poselství mrtvým očím děl:                                                                                  

„Já dal ti jméno, kmotřenečku,

když narodil ses na zkušenou                                                                                   

Teď spolu uděláme tečku          

za lidskou bědou. Měls jí dost

Pán dí, že u něj máš být

                                               host.“