Pláňátka

děláme chyby pro možnost napravit..

 

Tak vzácný, že je mi vážně smutek

zabírat adresně Čas je-li vykoupeným nedostatkem

absolutna v kratší frontě na svůj příděl

obtahuji talíř písmenkem zbylé

v jeho dvou kruzích se smyslem vyletět

a nemám chuť dojídat

usmířit vinu

Hlad na mne!

Vezmu tě za ruce

pochovat do očí

tam se mi odečteš

nejkrásnější ztrátou

 

 

Jsou některé věty dotekem oznamovací

prostě jinak

podtón tak laskavý hlukem mě smiřuje

šumy kondenzační páry chtěl by podělit

jenže

jako náročný divák zacpu si pokaždé uši

neslyšet ohlušující výstřely okolo bránic

kde se nesmiřitelní smějí nařknutému tichu

se smyslem obhájit v ústech

tekla tu krev

zplozená uměle - dar rajského života

toužíme v přijetí

pochlebit

těžko je

 

Neposkládám střepy zpátky do zrcadla

(kořeny rozetnout) pohled zpět nevrátí

na svůj malý přemoudřelý zub si stýská

hloub pod tvé světlo vytmavit

podkládám ruce kleštičkám za zády

rvát

 

svou malou ošklivou ranku

olíznu napravit

 

jenom ta příchuť mdlého

mi pod jazykem zůstala

spolu s jizvou

 

o slinu trpká

 

---